Ideologie pro Rusko byla druhořadá, hlavní bylo a je získat území, tvrdí politolog Romancov

Před 70 lety vystoupil Winston Churchill ve Fultonu a zmínil termín železná opona. Pro mnohé tím začala studená válka mezi Západem a sovětskou sférou vlivu, která trvala 45 let. Jaké byly její výhody v porovnání s horšími scénáři? Platí ještě rozdělení světa na Západ a Východ? Je pro nás studená válka aktuální i dnes?

„Studená válka je metafora prosycená historickou zkušeností,“ konstatoval v pořadu Pro a proti politolog Ondřej Slačálek.

Podle něj použití metafory studené války dnes nám má vsugerovat, že Rusko je pořád stejné. „A zakrývá to důležité, že Putin je reakcí na 90. léta.“

„Rusko se bezpochyby o něco snaží, a z pohledu Ukrajiny můžeme říct, že je to velmi agresivní snaha, ale zároveň je srovnání nemístné: Rusko nemá pod kontrolou politický establišment,“ připomněl politolog.

Ten je přesvědčen, že „skočit do stejné pasti“ a opakovat to, že současný vztah Ruska k Západu je pokračováním studené války, světu dnes příliš nepomůže.

„Oproti minulosti jsou to dnes USA, které mají velmi silnou revolučně-demokratickou rétoriku a podporují různé barevné revoluce..., zatímco Putin legitimizuje své pronikání spíše konzervativními argumenty, jako v Sýrii, kde činí s požehnáním legitimní vlády, argumentuje stabilitou, řádem a konzervativními hodnotami,“ vysvětlil politolog.


Slačálek: „Ruské režimy byly ideokratické a zároveň byly hodně prorevoluční. Dnes, pokud je v Rusku nějaká ideologie, tak je konzervativně autoritářská a nacionalistická. Za studené války to byl především Sovětský svaz, který podporoval revoluční hnutí, dnes pokud někdo podporuje jiné typy revolucí, tak je to Západ a Spojené státy.“

Politolog Michael Romancov uvedl, že pokud chápeme studenou válku jako konflikt, který měl dimenzi politickou, ekonomickou a vojenskou, tak soupeření starých ideologií je passe.


Romancov: „ Vidíme zde snahu Sovětského svazu i Ruska získat území a ovládat je. Tento fenomén, navzdory tomu, že dnes v Rusku není žádná ideologie která by byla koherentní a konzistentní, je něco, co pro putinský režim platí úplně stejně, jako pro předchozí komunistický režim i režim imperiálního Ruska.“

„Ale soupeření obecně naše společnost neodvykla, a v dohledné budoucnosti ani neodvykne,“ dodal.

Romancov souhlasí s tím, že perspektiva, kdo chce hájit to, co bylo, a kdo přichází s nějakou novou revoluční ideologií, se obrátila.

„Když se něco někde stane, tak pokud tam Západ přirozeně najde odvolání se na ty hodnoty, které sám považuje za klíčové, tak to podpoří,“ popsal přístup západního světa politolog. „Koneckonců nemá jinou možnost, protože by znevěrohodnil sám sebe.“

Politolog připomněl přístup předchozích ruských vládců. „Stalin, když se ukázalo, že nejen ustojí německý tlak, ale je schopen vyhnat nacisty z území Sovětského svazu a následně zabírat území další, tak navázal na předchozí směry ruského úsilí.“

„Ideologie byla až druhořadá, stále tu vidíme snahu získat území a ovládat je,“ shrnul východní motivace Michael Romancov.