I v Česku může být referendum o Lisabonské smlouvě

Tam se teď rozhodli tuhle sázku do loterie neopakovat. Irové ovšem nemohou jinak: jako v jediné z členských zemí EU mají ratifikaci mezinárodních smluv zakotvenu v ústavě.

U nás tomu tak není, - což ovšem neznamená, že by někteří zdejší politici o rozhodování o Lisabonské smlouvě v referendu vážně neuvažovali. Vyplývá to jasně z dopisu, který prezident Václav Klaus poslal začátkem června Ústavnímu soudu. Ten se má z podnětu senátu zabývat otázkou, zda je Lisabonská smlouva slučitelná s českou ústavou. Prezident Klaus je přesvědčen, že ne a Ústavnímu soudu klade na srdce, aby si své rozhodnutí důkladně rozmyslel, protože prý jde o "jedno z nejvýznamnějších a nejodpovědnějších v historii českého ústavního soudnictví" a bude mít "precedenční význam". V očích Klause lze podle české ústavy pravomoci zdejších orgánů přenášet jen na entitu existují mezi státy a nikoliv nad nimi. To by se však přijetím Lisabonské smlouvy údajně stalo. Tím by Lisabonská smlouva změnila i naši Přístupovou smlouvu. "Je proto legitimní otázka", píše prezident Klaus doslova, "zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda".

Všelidové hlasování o vztahu k EU u nás už bylo, a sice před vstupem v roce 2003. Otázka byla tehdy jasná: vstoupit či ne. A většina hlasujících byla pro. Jakmile je ale matérie komplikovanější, začíná problém. To se ukázalo už v irském případě v roce 2001 při schvalování smlouvy z Nice, bez které by se EU nebyla mohla rozšířit o státy střední Evropy a tudíž ani o naši zemi: irští voliči k tomu svolili až napodruhé, protože při prvním hlasování chtěli své vládě hlavně signalizovat nespokojenost s vnitropolitickou situací. Ani teď nevědí irští voliči přesně, o čem budou zítra hlasovat: jen 5 procent jich ví, co vlastně Lisabonská smlouva upravuje. Jiní se spíše bojí, jak to formuloval Dukes, že jejich země bude muset uzákonit potraty, prostituci a eutanázii, že děti budou muset mít implantované čipy a podobně.

Ani u nás to ovšem s informovaností o Lisabonské smlouvě není o moc lepší. Na serveru Euroskopu přiznává v anketě většina hlasujících, že smlouvu, která je vystavená na stránkách úřadu vlády, nečetla. Z toho 40 procent ji ani číst nehodlá a dalších 10 procent si ji chce přečíst, pokud vstoupí v platnost. Rozsáhlá internetová diskuse pod rozhovorem s Dukesem na aktuálně.cz navíc jasně ukazuje, kde jsou největší informační slabiny naší společnosti. Na rozdíl od Irů si sice nemyslíme, že by se kvůli Lisabonské smlouvě u nás musela uzákonit prostituce nebo by se čipovaly děti. Ale domníváme se -protože jsme poznamenáni komunismem, kdy o všem rozhodovalo vzdálené politbyro, že bude- cituji: "o polském zemědělství rozhodovat Ital, který tam byl třeba jen dvakrát v životě, nebo o ekologických projektech v Řecku Polák jen na základě dat v počítači, jak je dneska zvykem". Dobře to známe my, "Gottwaldovy děti", notuje si s ním další účastník internetové diskuse, ročník 51: "Horník řídil JZD a záhumenkář byl ředitelem dolu." A dodává: "Myslím, že Klausův výrok o EU jako socialistickém spiknutí je víceméně pravdivý."

Zhruba polovina diskutujících se nicméně domnívá, že Lisabonská smlouva žádnou katastrofou nebude, stejně jako jí nebyl vstup republiky do EU. A s tím rozhodováním? Ani v USA nerozhodují - cituji:"eskymáci z Aljašky o Floridě". A každá stát tam má dokonce své zákony.

Jen zřídka se ovšem ve webových diskusích objeví také věcný a fundovaný názor: "O polském zemědělství budou samozřejmě i nadále rozhodovat Poláci, stejně jako o ekologických projektech v Řecku Řekové. Problém nastane, když na ně budou chtít evropské peníze", píše jeden z účastníků. "O dotacích se rozhoduje na úrovni státu a teprve potom se žádosti dostanou do Bruselu, Už odfiltrované tak, aby sloužily soudržnosti euroregionů a nebyly definovány na národnostním principu".

Dodejme, že to všechno existuje už dneska. Lisabonskou smlouvu však rozšířená Evropská unie nutně potřebuje kvůli tomu, aby mohla vůbec fungovat a reformovat se. Aby mohla v zahraniční politice mluvit jedním hlasem, aby Evropská centrální banka mohla dostát nárokům, které na ni globální ekonomika už teď klade. Ale především, aby se mohla pružně rozhodovat. Ano, i proti vůli některých svých členských států. A to je přesně ten bod, který evidentně nemůže strávit řada zdejších politiků. V čele s prezidentem Klausem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .