I slaboši jsou v oblibě

Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Neplatí to jen pro vrány, ale i pro australské pěvce zebřičky. Zooložky Marie-Jeanne Holvecková a Katharina Riebelová z university v nizozemském Leidenu nechávaly mláďata zebřiček vyrůstat v početných rodinách, kde se rodiče starali o pět až šest potomků, nebo v rodinách málo početných, jejichž rodiče vychovávali jen dvě nebo tři mláďata. Ptáci vyrůstající v konkurenci většího počtu sourozenců dostávali menší porce potravy a v důsledku toho byli slabší. Samečci z početných rodin také hůře zpívali.

Vlastní pokus začal až ve chvíli, kdy mláďata dospěla. Samičky dostávaly na výběr mezi kvalitním zpěvem zdatných samců a špatným zpěvem slabých samečků. Vědci očekávali, že samice si budou vybírat kvalitnější a lépe zpívající samce. Ale to se spletli. Tak se chovaly jen samičky z méně početných rodin, které byly samy zdatnější. Slabší samice z početných rodin si vybíraly vždycky hůře zpívající slabší samečky.

Když vědci nedali zebřičkám při volbě partnera na vybranou, probíhaly námluvy mnohem snáze mezi samci a samicemi stejné "kvality". Slabší samečci a silnější samice nebo naopak silnější samci a slabší samičky s pářením viditelně otáleli. Pokud slabé samičky kladly vejce oplodněná silnými samci, ukládaly do vajíčka mnohem více živin a tato vajíčka byla průkazně větší. Zjevně si byly vědomy toho, že se jim dostalo partnerů, jaké si "nezasloužily". Zebřičky očividně nehledaly co nejkvalitnějšího partnera, ale snažily se vytvořit pár s partnerem, který se jim více podobal. Podobná snaha je patrná i při výběru životních partnerů u člověka. Proto o nás platí přísloví o vránách, jež sedají k sobě, přímo vrchovatou měrou.

"Pokud se tento jev projevuje u dvou tak evolučně vzdálených druhů, mohl by mít v přírodě obecnou platnost," říká Marie-Jeanne Holvecková. Studii zveřejnil vědecký časopis Proceedings of the Royal Society B.