Hušákův obývák aneb Krakonošova zahrádka

Opravdu? Popravdě řečeno hodně medializované spory mezi šéfstvem společnosti Sazka a vládou jsou vlastně legrační. To je skoro o ničem. Vláda prostě v jistou dobu odmítla poskytnout záruky na velice nákladný projekt soukromé firmě. Navíc firmě, která z nějakých metafyzických důvodů požívá takových parlamentem schválených výhod, že i v tomhle oboru by mohla být nejspíš i mistrem světa. Firma se za to na vládu naštvala, a teď se navzájem peskují.

Co je - podle mého - důležitější, je fakt, že superslavnostní superzahájení provozu superstavby je - jak jinak - superdůkazem toho, jak hodně křivolakými cestami vznikají v České republice mýty o úspěších v budování demokracie. Tahle budova, aréna SAZKA, je modelovým příkladem postkomunistického hraní si na soulad úspěšné politiky a úspěšného podnikání. Nejprve trocha teorie:

V dějinách všech mafií, tedy komplexních struktur organizovaného zločinu, se opakuje vždy týž mechanismus. Generace po generaci se poctivě vraždí, vydírá, obchoduje s bílým masem, s bílým i hnědým práškem, poctivě se krade, podplácí, korumpuje a bůhví, co všechno ještě. To vše k jedinému účelu: aby totiž, v jisté fázi, mohly být podivně nabité prostředky přetaveny v legální. Jinými slovy: aby se z padouchů stali vážení, movití občané s rozhodujícími postaveními ve společnosti, a také v politice. A tím - jako švihnutím kouzelného proutku (v našem případě mávnutím Krakonošovy hole) se minulost vymaže a nastávají světlé zítřky.

V postkomunistických společnostech, a ta naše není výjimkou, to šlo jinak. Daleko snadněji. Skoro úplně bezbolestně. Existuje pro to termín "kleptoklatura". Tohle slovní spojení vyjadřuje proces, v jehož průběhu se příslušníci někdejší totalitní nomenklatury komunistických států tak nějak zmocnili tehdy všem společných statků, které jim byli stranickými cestami svěřeny do péče, a stali se jejich majiteli. My tomu tady říkáme privatizace, ale málokdo si už dnes vzpomene, že probíhala jaksi bez pravidel, resp. bez pečlivých zákonných norem.

A nyní trocha praxe: Zakázku na arénu SAZKA dostala relativně neznámá firma ATIP. Znají ji lidé v oblasti Krkonoš i v podhůří. Její činnost je - slušně řečeno - a to už z dob před listopadem - pro lidi i krajinu devastující. Pod její taktovkou se různé části Krkonoš měly proměnit, zcela v souladu s komunistickou úchylkou pro monumentalitu, v krajinu z betonu a ze skla. Příkladem může být hotel Horizont s betonovým komplexem a potravinami, ale také třeba dostavba radnice ve Vrchlabí, či rekonstrukce turistické chaty Výrovka na hřebenech Krkonoš apod. Vedení firmy "proslulo" v minulosti také demolicemi historických částí centra města Trutnova, jakož i výstavbou budovy OV KSČ tamtéž, jejíž základy stojí na místě původního hřbitova a v jejímž rámci zmizela i jedna z nejstarších ulic v kraji.

Zvláštností i nedávný, nadvakrát touž osobou (panem Vokatým z firmy ATIP) uskutečněný projekt nepraktického autobusového nádraží v Trutnově. Nejprve před rokem 1989 a později jako "rekonstrukce" vlastního projektu v r. 2000. Vše dvakrát zaplaceno a realizováno. Stavbě sportovní haly v Praze předcházel i jeden z plánů Sazky - vybudovat pod horami, na kraji Trutnova, jakýsi Disneyland. Trutnov nebyl pro tento projekt vybrán náhodně - nahlédnutím do obchodního rejstříku se leccos ozřejmí. Jde o stále se opakující táž jména ve firmách Sazky, ATIP a Arkádie. Neboť - Za účelem vybudování zábavního parku Sazka odkoupila rozsáhlé lukrativní pozemky a někteří městští zastupitelé, spolu se zástupcem firmy ATIP odjeli do Las Pegas nakouknout, jak by mělo vše vypadat. Tahle historka dopadla tak, že krátce po návratu městské zastupitelstvo odsouhlasilo prodej zbytků pozemků patřící městu. Na žádném z nich dnes nestojí nic a pozemky v současnosti vlastní společnost Arkadia a.s., dceřinná společnost Sazky. A pointa toho příběhu, související s pražskou aréna SAZKA? Agilní nomenklaturní kádr, aparátčík OV SSM v Trutnově Aleš Hušák, nyní firma SAZKA, registrovaný ve svazcích Státní bezpečnosti pod číslem 20681, nejprve jako kandidát, později jako agent s krycím jménem "Krakonoš", se jistě na své životní pouti nejen Trutnovem prostě nemíjel s někdejším snaživým projektantem OV KSČ Vokatým (nyní firma ATIP).

Dotáhli to pánové daleko. Fanfáry z "Libuše" při otvírání pražského svatostánku hokeje, jim musely v uších znít jako andělská Internacionála. Skoro by se člověku (alespoň mého ražení), po tomhle zážitku, nechtělo na ten hokej ani kouknout.

Ale ano - dívat se budu. Hokej za to nemůže. Budu našim reprezentantům fandit, co mi palce budou stačit. Ale z arény SAZKA, leč nikoli z její hrací plochy, mi přitom bude běhat po zádech studený Krakonošův dech.