Husák obětí kampaně?

23. březen 2007

Odcházející policejní prezident se považuje za oběť mediální kampaně. Pokud se za ni dá označit série informací o jeho osobě, které se objevily ve sdělovacích prostředcích, tak má svým způsobem pravdu. Různých podivných okolností se kolem Husáka v poslední době nahromadilo až příliš, což mu nepřidalo na důvěryhodnosti v očích veřejnosti.

0:00
/
0:00

Přitom policie potřebuje ve svém čele člověka, kterému se nejrůznější skandály obloukem vyhýbají. Pokud je tomu jinak, lze si o budování lepšího obrazu policejního sboru v očích veřejnosti nechat jen zdát. Z tohoto úhlu pohledu je tudíž dobře, že se Vladislav Husák odhodlal k rezignaci. Rovněž je dobře, že hodlá pokračovat v příslušné prověrce Národním bezpečnostním úřadem. Pokud bude dotažena do zdárného konce, pak může nabídnout důkladnou odpověď na otázku, s kým byl odcházející policejní prezident v kontaktu a jaké bezpečnostní riziko mohly kontakty případně představovat pro tuto zemi.

Řeč je například o podezření, které se objevilo v Mladé frontě Dnes. Týkalo se telefonátů s bývalým poradcem tehdejšího premiéra Miloše Zemana Miroslavem Šloufem. Podle deníku prý únik některých informací v kauze biolíh mohl souviset právě s telefonickým kontaktem Husáka se Šloufem. Zda tomu tak skutečně bylo, to by měly zjistit příslušné orgány. Podmiňovací způsob je na místě. Pokud se někdo pohybuje v řadách policie dlouhá léta, je přirozené, že má spoustu kontaktů. Ty pak teoreticky mohou být náležitě využity. Svědčí o tom některé kauzy, které se Husáka bezprostředně netýkají.

Řeč je například o bývalém blízkém spolupracovníkovi Stanislava Grosse Pavlu Přibylovi. Ten se podle zjištění příslušných policejních orgánů stýkal s celou řadou vlivných policistů. Prý si povídali pouze o fotbalu. Zkrátka už léta se zdá, že uvnitř policie fungují podivné vazby, které mohou být využívány k uplatňování vlivu na činnost policie. Projevuje se to i v úniku nejrůznějších informací, které by se na veřejnosti vyskytnout neměly a které mohou sloužit k nejrůznějším hrám. Policejní prezident by se měl snažit takovýto systém zbourat. Husákova pozice byla v tomto směru minimálně oslabena tím, že se v souvislosti s ním začaly objevovat spekulace, že rovněž on může být jedním bodem, kterým informace unikají.

Zkrátka, odcházející policejní prezident může mít svým způsobem pravdu, že se stal obětí médií. Otázkou je, zda je to dobře nebo špatně? Samozřejmě novináři se nemohou jen tak dostat k nejrůznějším materiálům a bývají často odkázáni na to, co jim kdo přihraje. V souvislosti s Husákem se však o některých sporných záležitostech psalo už v době, kdy nastupoval do funkce. Problematické bylo například to, jak píše internetový deník Aktuálně cz.,že Husák působil ve vedení pražské policejní správy i v době aféry týkající se tzv. Berdychova gangu. Ten vydíral podnikatele a byl napojen na některé detektivy z příslušného odboru bojujícího s organizovaným zločinem.

Samozřejmě je třeba zdůraznit, že Husák nebyl s touto kauzou nijak spjat. Zároveň je třeba dodat, že v souvislosti s dalšími aférami nečelí žádnému trestnímu stíhání, ani přestupkovému řízení, tedy, že je po právní stránce naprosto nevinen. Pro práci policejního prezidenta je to samozřejmě podmínka nezbytná, nikoli jediná. Neméně podstatná je důvěryhodnost. A protože jí Husák nedisponuje, nemůže ve vrcholné funkci působit. Pokud si člověk projde celý seriál skandálů spjatých v průběhu řady let s jeho osobou, nemůže se ubránit dojmu, že zdaleka ne za všechno mohou média.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.