Hrozba jaderných zbraní

Řeč je pochopitelně o aféře kolem vývozu know-how a jaderných technologií z Pákistánu. Skandál, spojený se jménem zakladatele pákistánského jaderného programu Abdula Kádira Chána, odhalil obchodní vazby do zemí jako je Írán, Severní Korea či Libye. Zároveň také ukázal, jak iluzorní a zastaralá je představa, že obchodování s jadernými technologiemi je záležitostí dohody mezi nabízejícími a poptávajícími státy. Ve skutečnosti mohou být aktéry nelegálního obchodu nejenom státy, ale také organizace a jednotlivci.

Výsledek je ovšem pokaždé stejný: Zbraně hromadného ničení, nebo schopnost je vyrobit, končí u těch, kdo jsou schopni si je zaplatit. Před více než třiceti lety, kdy vznikala Smlouva o nešíření jaderných zbraní, vypadal tento scénář ještě jako hudba vzdálené budoucnosti. Stačilo ale několik měsíců na přelomu loňského a letošního roku, aby vyšlo najevo, že minimálně po celou poslední dekádu minulého století se už tento scénář uskutečňoval, aniž by to ovšem vyvolalo adekvátní reakci mezinárodního společenství. Problém nelegálního šíření jaderných technologií, jehož epicentrem byl Pákistán, pomohl odhalit souhlas Libye a také Íránu s mezinárodními inspekcemi tamních jaderných zařízení.

Hlavní myšlenkou středečního projevu amerického prezidenta byla nutnost zpřísnit existující kontrolní mechanismy. Bush kromě toho vyzval 40 zemí, které patří do takzvané Skupiny nukleárních dodavatelů, aby neprodávaly příslušné technologie zemím, jež dosud nejsou schopny produkovat materiál nutný pro výrobu jaderných zbraní. Iniciativu amerického prezidenta přivítal šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej. Ten před několika týdny v souvislosti s událostmi v Pákistánu přirovnal černý obchod s jadernými technologiemi k "prosperujícímu světovému supermarketu".

V článku, který ve čtvrtek uveřejnil americký list New York Times, pak Baradej doslova varoval: "Pokud svět neuhne z nastoupené cesty, pak riskujeme sebezničení." Podle představ ředitele jaderné agentury OSN je třeba ubírat se následujícím směrem: dát kontrole vývozu nukleárních technologií univerzální charakter; učinit závazným dodatečný protokol ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní pro všechny signatářské země; znemožnit odstoupení od této smlouvy; vybudovat mezinárodní systém kontroly nukleárních paliv a zajistit ověřitelné a nezvratné jaderné odzbrojení.

Shodou okolností ve čtvrtek, tedy nasledující den po projevu amerického prezidenta, přinesly světové agentury zprávu, která jen podtrhuje naléhavost diskuse o zpřísnění mechanismů bránících šíření jaderných technologií. Jaderní inspektoři OSN našli v Íránu novou projektovou dokumentaci a další podklady k zařízení pro výrobu obohaceného uranu, jejichž existenci Teherán až dosud tajil. V listopadu loňského roku přitom Irán oznámil, že svůj jaderný program zcela zpřístupňuje šetření Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Tento krok umožnil, aby po mnohaměsíční krizi začalo objasňování nejasností kolem charakteru íránského jaderného programu.