Hrátky kolem reforem

Samozřejmě by to neměla být hlavní motivace, proč lépe hospodařit. Pořádek ve státních financích by politici měli udělat hlavně kvůli tomu, aby v nepříliš vzdálené budoucnosti nebyli občané postaveni před tvrdou realitu splácení astronomických dluhů, nebo přesněji řečeno vysokých úroků z nich. To by se samozřejmě neodehrálo v tom stylu, že by každému domů přišla poukázka na zaplacení určité částky. Projevilo by se to spíše v celkovém poklesu životní úrovně. Ten by byl vyvolán například vyšší formou zdanění, , nebo výraznou redukcí výdajů státního rozpočtu, případně kombinací jednotlivých variant.

Pokud bude nad takovýmto výhledem do budoucnosti člověk přemýšlet, může si říci, proč by mělo dojít k reformám. Ty by totiž přinesly podobná omezení. Vyznává-li tudíž jedinec heslo, užívej života, nebude si s budoucností lámat hlavu a bude chtít pokračovat v rozmařilém rozhazování státních peněz a v hromadění dalších dluhů. Proti tomu se dá argumentovat tím, že čím dříve se ke zmiňovaným změnám přistoupí, tím méně se dotknou kapes daňových poplatníků. A hlavně razantní reformy by postavily státní finance na zdravý základ, který by zaručil trvalejší prosperitu.

Pohled do nejrůznějších analýz dokazuje, že politici se zatím spíše přiklánějí na stranu těch občanů, kteří si s razantními reformami nezatěžují hlavu. V souvislosti s nejnovějšími návrhy vlády se totiž hovoří hlavně o změnách daní. Ty jsou však svým způsobem přelíváním zátěže z určité skupiny osob na jiné. V konečném důsledku však zaručují, že se státní rozpočet opět nasytí pořádným balíkem peněz. Což zjednodušeně řečeno znamená, že politici nebudou tlačeni do masivních škrtů výdajů.

Úvahy o zrušení tzv. pastelkovného k nim rozhodně nepatří. Když se k tomu přidá omezení pohřebného, snížení porodného, změny ve vyplácení nemocenské, dále tzv. tří rychlostní rodičovská dovolená a ještě některá další omezení ve vyplácení dávek, ušetří se v příštím roce zhruba osm a půl miliardy korun. Tvrdí to alespoň ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Na první poslech může tato suma ohromit člověka, který počítá ve stovkách a tisících. Statní rozpočet však pracuje s desítkami a stovkami miliard. Jen pro ilustraci, výdaje rozpočtu na letošní rok atakují hranici bilionu. Přitom více než polovina z nich jde do sociálního systému. Takže v těchto souvislostech se jedná spíše o drobné a ne o zásadní změnu státních výdajů. Reformní vláda dokonce zatím nenašla ani tolik odhodlání, aby se pokusila zrušit populistické návrhy, které prošly před volbami a které zatížily výdaje státu desítkami miliard korun. Z tohoto úhlu pohledu je tudíž sporné, nakolik navrhované reformní kroky skutečně pomohou státnímu rozpočtu. Konkrétně v tom slova smyslu, že by výrazně snížily jeho schodek. Přesto z optického hlediska se může poměr mezi dluhem veřejných financí a hrubým domácím produktem vylepšovat. Pokud dojde k výraznému růstu HDP, může být stejný schodek v procentním vyjádření nižší. Například pět procent z tisíce je padesát, kdežto z dvou tisíc už sto. Takže dluh veřejných financí by mohl zůstat stejný, nebo se i nepatrně zvýšit. Pokud by rostl hrubý domácí produkt rychleji, bylo by procento nižší.

Podobné je to například při srovnávání České republiky s průměrem Evropské unie. Ta přibírá chudší země, čímž průměr snižuje. Česká republika se tak posunuje k průměru, přitom se nemusí vůbec snažit. Zjednodušeně řečeno, na hrátkách kolem reformy je úsměvné sledovat, jak se jednotlivé kroky a čísla podávají veřejnosti. Vláda může například tvrdit, že fyzické osoby budou platit patnáctiprocentní daň z příjmu. Přitom reálně je sazba nad dvaceti procenty. Rovněž může kabinet ohromovat voliče tím,ž e v příštím roce ušetří reformou sociálního systému minimálně osm a půl miliardy korun. Jinak to zní, když se k tomu dodá, že celkové výdaje rozpočtu by příští rok opět mohly atakovat hranici bilionu.

Paradoxní na tom je navíc to, že i velmi umírněné návrhy narážejí ve sněmovně na odpor a nemusí projít. Nelze se proto příliš divit tomu, že se slabá vláda zrovna nehrne do zásadních reforem sociálních výdajů a důchodů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .