Hra skončila

Vyjádření Muhammada Aldúrího je zatím jediným známým stanoviskem iráckého politika k poslednímu vývoji událostí. Vojáci třetí americké pěší divize, kteří včera prohledávali vládní budovy v Bagdádu, totiž podle jejich velitele "nenašli nikoho, s kým by bylo možné hovořit". To nakonec asi osvoboditelům Iráku ani nebude vadit, protože kapitulace není zapotřebí, jestliže se nejednalo o regulérní válku, nýbrž rutinní operaci proti teroristům za účelem zajištění mezinárodní bezpečnosti. Hrozba použití zbraní hromadného ničení, zbraní biologických a chemických pominula, aniž by je Husajn použil, a konec bojů je údajně otázkou několika dnů. Místo o legitimitě použití síly se brzy rozhoří spor o způsobu iráckého míru. Existuje sice shoda, že by si Iráčané měli vládnout sami, jenomže není jasné kdy a kteří.

Pomáhat Iráčanům těžce zkoušeným režimem, mezinárodními sankcemi a nakonec osvobozováním je ochoten kdekdo, protože nehrozí, že by země bohatá na ropu neměla čím platit. O tom, kdo bude v Iráku stavět, opravovat a těžit, se ovšem zatím radí hlavně osvoboditelé. Asi není pravděpodobné, že by v Iráku došlo na svobodné volby v situaci, kdy by jejich výsledek mohl ohrozit americké či spojenecké zájmy v oblasti. Obyčejní Iráčané se příliš netají tím, že by uvítali, kdyby si Američané své tanky odvezli domů. Husajn jim určitě chybět nebude, ale Američany v Iráku také nechtějí. Ale třeba si časem zvyknou.