Hra. Rozhlasový dokument o lidech, kteří neodolali vábení hazardu
Třicet miliard korun. To je částka, za kterou by bylo možné vybudovat sto třicet kilometrů dálnic, nebo celý rok živit rozpočet našeho ministerstva kultury a zbylo by i na ministerstvo životního prostředí. Třicet miliard korun vydělala loni skupina PPF Petra Kellnera. A přes třicet miliard korun byl také roční příjem provozovatelů heren a kasin.
Gambling, nebo také patologické hráčství čili chorobná závislost na hraní hazardních her, je stejně destruktivní jako závislost na tvrdých drogách. Automaty a hrací stoly v kasinech jsou ale oproti tvrdým drogám v České republice legální. Hra ničí životy závislých i jejich rodin. Lidé si na hraní půjčují, kradou a prodávají svá těla.
Podle odhadů Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti je v současnosti v České republice až 100 tisíc patologických hráčů. Nevydělávají na nich jenom provozovatelé heren a kasin, ale velké zisky mají i města a obce, ve kterých provozovny jsou. V obecních rozpočtech tvoří daně ze hry až dvě třetiny příjmů. Jsou to čisté peníze? Otázka která se jako červená nit táhne rozhlasovým dokumentem Hra.
Kdo je vítězem a kdo poraženým v hráčském byznysu?
Viktor byl dvacet let závislý na hraní i na drogách. Léčil se desetkrát, část života strávil ve vězení i v psychiatrické léčebně. Za svou hráčskou kariéru prý naházel do automatu osm až deset milionů korun. Svou závislost má momentálně zvládnutou, nehraje a nefetuje déle než tři roky. Peníze na hru vydělal legálně i nelegálně, prodával drogy a část peněz pochází z trestné činnosti. Viktorovi táhne na čtyřicítku a na svobodě a abstinující je zatím jen šestnáct let.
Helena, starostka malé příhraniční obce na jihu Čech, hospodaří s rozpočtem 90 milionů korun, z toho 60 milionů jde ze zdanění heren a kasin. Helenina obec je bohatá a mohla za poslední roky opravit základní školu, chodníky a silnice, postavit nová hřiště, hasičárnu i parcely na rodinné domy. I když Helena zná některé osudy hráčů, nevěří, že by mohla něco změnit. Snad, kdyby měla přímo osobní zkušenost, pak by možná věc hodnotila příkřeji.
Argumenty z očí do očí
Plán rozhlasové dokumentaristky byl prostý, svést dohromady patologického hráče Viktora, který se nyní po pěti letech léčby hazardu úzkostlivě vyhýbá a považuje jej za společenské zlo, a starosty obcí, které na lidech, jako je Viktor, významně profitují.
Výsledkem tohoto setkání i kontaktu autorky s prostředím malých heren a nespokojených obyvatel hazardem zaplevelených příhraničních městeček je koláž možná trochu emočně přepjatých rozhovorů, ale také důležité zjištění: Dvě strany jedné mince, ta lesklá, ozářená pozlátkem kasin, a ta temná, ponurá, poznamenaná krušnými osudy a zmařenými životy, se spolu, navzdory vzájemné závislosti, téměř nikdy nestýkají.
