Hra. Rozhlasový dokument o lidech, kteří neodolali vábení hazardu

Gambling, nebo také patologické hráčství čili chorobná závislost na hraní hazardních her, je stejně destruktivní jako závislost na tvrdých drogách. Automaty a hrací stoly v kasinech jsou ale oproti tvrdým drogám v České republice legální. Hra ničí životy závislých i jejich rodin. Lidé si na hraní půjčují, kradou a prodávají svá těla.

Podle odhadů Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti je v současnosti v České republice až 100 tisíc patologických hráčů. Nevydělávají na nich jenom provozovatelé heren a kasin, ale velké zisky mají i města a obce, ve kterých provozovny jsou. V obecních rozpočtech tvoří daně ze hry až dvě třetiny příjmů. Jsou to čisté peníze? Otázka která se jako červená nit táhne rozhlasovým dokumentem Hra.

Kdo je vítězem a kdo poraženým v hráčském byznysu?

Viktor byl dvacet let závislý na hraní i na drogách. Léčil se desetkrát, část života strávil ve vězení i v psychiatrické léčebně. Za svou hráčskou kariéru prý naházel do automatu osm až deset milionů korun. Svou závislost má momentálně zvládnutou, nehraje a nefetuje déle než tři roky. Peníze na hru vydělal legálně i nelegálně, prodával drogy a část peněz pochází z trestné činnosti. Viktorovi táhne na čtyřicítku a na svobodě a abstinující je zatím jen šestnáct let.

Helena, starostka malé příhraniční obce na jihu Čech, hospodaří s rozpočtem 90 milionů korun, z toho 60 milionů jde ze zdanění heren a kasin. Helenina obec je bohatá a mohla za poslední roky opravit základní školu, chodníky a silnice, postavit nová hřiště, hasičárnu i parcely na rodinné domy. I když Helena zná některé osudy hráčů, nevěří, že by mohla něco změnit. Snad, kdyby měla přímo osobní zkušenost, pak by možná věc hodnotila příkřeji.

Helena, starostka malé příhraniční obce na jihu Čech, hospodaří s rozpočtem 90 milionů korun, z toho 60 milionů jde ze zdanění heren a kasin|foto: Filip Jandourek

Argumenty z očí do očí

Plán rozhlasové dokumentaristky byl prostý, svést dohromady patologického hráče Viktora, který se nyní po pěti letech léčby hazardu úzkostlivě vyhýbá a považuje jej za společenské zlo, a starosty obcí, které na lidech, jako je Viktor, významně profitují.

Výsledkem tohoto setkání i kontaktu autorky s prostředím malých heren a nespokojených obyvatel hazardem zaplevelených příhraničních městeček je koláž možná trochu emočně přepjatých rozhovorů, ale také důležité zjištění: Dvě strany jedné mince, ta lesklá, ozářená pozlátkem kasin, a ta temná, ponurá, poznamenaná krušnými osudy a zmařenými životy, se spolu, navzdory vzájemné závislosti, téměř nikdy nestýkají.