Hospodaření státu

Objevil se i názor, že některé plánované položky rozpočtu byly zbytečně nafouklé, anebo varování, že výsledek hospodaření veřejných rozpočtů jako celku, včetně systému zdravotnictví a mimorozpočtových fondů, nebude tak příznivý jako hospodaření centrální vlády. Výhrady kritiků působí racionálně. Zajímavé ale je, že Evropská komise koncem loňského roku zařadila Českou republiku k zemím, které podnikají dostatečné kroky ke snížení rozpočtových deficitů, a neklid domácích kritiků tak zjevně nesdílí. Vysvětlením může být skutečnost, že ke snižování deficitu u nás dochází rychleji, než jak jsme se zavázali v konvergenčním programu, a o detaily že se EU nezajímá.

Co nás čeká do budoucna? Vládě je i bez kritiky opozice a ekonomů jasné, že zdravé finance jsou podmínkou přijetí eura. Reforma veřejných financí je nezbytná, a nevyhne se plošným škrtům a snižování sociálních dávek. Politický instinkt přitom vládě bude velet postupovat způsobem sociálně únosným a to ji nejspíše konečně přiměje šetřit tam, kde veřejné peníze končí v podezřelých kapsách. Řeč bude stále častěji o průhledném zadávání veřejných zakázek a o odstraňování konfliktu zájmů. Kdyby tento přístup zavedly vlády předchozí, deficitem rozpočtu bychom se dnes zřejmě nezabývali, a možná bychom už v peněženkách nosili eura.