Horst Köhler

Pětašedesátiletý Horst Köhler je spolkovým prezidentem od června roku 2004 a jak jeho úřad oznámil, někdy mezi 23. květnem a 1. červnem, kdy nastoupil do úřadu, ohlásí jestli bude znovu kandidovat. To je něco neobvyklého, na co Německo není zvyklé. Normálně se tam hlava státu chovala vždycky tak, že nejprve začala ona sama či jeho úředníci předem sondovat, jakou by pan prezident ve volbách mohl mít šanci a teprve, když byla zřetelná perspektiva, prezident ohlásil svou kandidaturu.

Jak to ale v tento moment vypadá, pan prezident Köhler si nemůže být vůbec jistý, jestli bude zvolen, protože strany, které ho do funkce prosadily, tedy CDU/CSU a FDP, tedy unionisté a liberálové, už nemusejí mít potřebnou většinu. Německého prezidenta volí společně Bundestag, tedy parlament a zemské parlamenty, které dohromady mají 1224 členů a zmíněné strany mají nyní 613 či 614 hlasů. Pokud ovšem nezíská CSU v Bavorsku na podzim alespoň šedesát procent hlasů, o těsnou většinu přijdou. Pak bude pan Köhler potřebovat, aby pro něj hlasovali zelení či sociální demokraté, a to nebude moc snadné, protože pan prezident prosazuje tvrdé ekonomické reformy, kterým se levicové Německo zatím stále brání.

Někteří považují Köhlerův způsob přístupu k další volbě, tedy odmítnutí předjednávat svou volbu s jednotlivými stranami, za odvážný a říkají, že to ukazuje na jeho velkou sebedůvěru. Der Spiegel ale konstatuje, že tento postoj především ukazuje na demonstraci moci. Pan Köhler úmyslně tradici obrátil vzhůru nohama: Místo, aby čekal, jak se představitelé jednotlivých stran rozhodnou a nabízel nějaké ústupky, trvá na tom, že rozhodující v jeho případě bude pouze prezidentská představa o příštím výkonu funkce. Výsledek: Všichni se teď překvapeně dívají na pana prezidenta, a to se týká jak paní kancléřky Merkelové, tak sociální demokracie i celé vlády.

Panu prezidentovi je přitom jasné, že tím podstupuje jisté riziko, že může podlehnout jinému kandidátovi, jak prý sám řekl svým spolupracovníkům. Ale hned prý dodal, že se s tímto rizikem rád smíří, když se rozhodne skutečně kandidovat. V tomto gestu totiž je jedna zpráva pro politiky: Já se rozhoduji nehledě na vaše mínění a de facto tímto postojem politikům vzkazuje: věřte si dámy a pánové a mějte v sobě dost odvahy mě nezvolit. Někteří politici to považují za nestydatost, protože se domnívají, že jeho nezvolením by byl zneuctěn prezidentský úřad zvlášť proto, že pan prezident ví, že za ním stojí podle průzkumu 80 procent občanů. Volba prezidenta by podle nich měla být důstojným a předem dokonale připraveným ceremoniálem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .