Hora Fudži

24. září 2010

Hora Fudži, majestátní symbol Japonska, se tyčí do výše 3776 metrů mezi prefekturami Jamanaši a Šizuoka a shlíží z oblak na nížinu Kantó. Nezajímají ji malicherné spory mezi zmíněnými dvěma prefekturami o to, které z nich vlastně patří, nezajímá ji ani, že vědci tvrdí, že existence podobné sopky v Japonsku je z geografického hlediska velkou zvláštností. Neví, kolik malířů ji zachytilo ve svých dílech a kolik spisovatelů o ní psalo, neví, že piloti na ni upozorňují cestující před přistáním v Japonsku, neví ani, že jsou na ni Japonci hrdí tak, že si ji kreslí všude možně. A samozřejmě, že se ji pokoušejí zdolat.

Na horu Fudži se smí šplhat pouze v červenci a srpnu, kdy nejen Japonci této možnosti hromadně využívají, a na vrchol hory tak proudí tisíce mužů i žen, mladých i starých. Výstup je možno koncipovat v zásadě dvěma způsoby: buď jako jednodenní výlet nebo jako výlet dvoudenní s tím, že přespíte přímo na hoře.

Pokud se rozhodnete zdolat horu Fudži za jediný den, připravte se na to, že si budete muset přivstat, brzo ráno vyrazíte, vrcholu dosáhnete okolo druhé hodiny odpolední, v rámci možností se pokocháte výhledem (i v létě fouká na vrcholu takový vítr, že většina lidí myslí jen na to, jak se rychle dostat dolů) a šup domů do tepla. Dvoudenní výstup zvolte v případě, že vás láká představa sledování východu slunce z vrcholu hory. Rozhodnete-li se pro tuto variantu, vyrazíte pravděpodobně odpoledne a využijete možnosti přenocovat v poněkud polních podmínkách v některé z četných chatek nacházejících se na trase. Ráno vstanete před čtvrtou, s baterkou na hlavě vyšplháte zbývající část a pak už vám nic nebrání v rozplývání se nad úžasnou scenérií.

Celá trasa od úpatí až po vrchol je rozdělena do deseti stanic, přičemž většina lidí začíná výstup na páté, což je nejvyšší místo, kam se dostanete autobusem. Pátá zastávka, nacházející se ve výšce okolo 2500 metrů, je také posledním místem, kde se lze najíst či nakoupit potřebné vybavení za alespoň trochu přijatelné ceny, neboť se stoupající nadmořskou výškou stoupají i ceny a všemu vévodí záchod na vrcholu, který je snad jediným placeným v celém Japonsku. Mimochodem, personál, který pracuje na vrcholu hory a na zastávkách po cestě, tam nešplhá každý den, jak by si mohl někdo myslet, ale tráví tam zhruba dva týdny, než předá štafetu další skupině.

Jídlem, pitím, rukavicemi a dalším se raději pečlivě vybavte, několikanásobné ceny v chatkách po cestě by vás mohly překvapit tak, že z hory spadnete, a to by asi nedopadlo dobře. Druhá polovina hory je totiž úplně holá a pád z ní by přinejlepším znamenal, že skončíte v lese Džukai na úpatí hory, místě velmi populárním mezi japonskými sebevrahy. Říká se, že kdo se v něm ztratí, toho jen tak nenajdou, a povídačky o tom, že jednou za čas se do něho spouštějí příslušníci japonské armády přivázaní na horních stromech a hledají mrtvoly, budou asi opodstatněné.

Říká se, že pouť na Fudži by měl alespoň jednou v životě vykonat každý Japonec, pravda je ale taková, že mnoho lidí se za celý život k Fudži ani nepřiblíží, zatímco mnoho jiných s železnou pravidelností opakuje výstup rok co rok. Pokud budete mít příležitost, určitě na Fudži zavítejte, nezapomeňte ale, že "blázen ten, kdo na Fudži nikdy nevyšplhá, blázen ten, kdo vyšplhá dvakrát".

autor: Michal Koža
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.