Hluchý s němým
Vzhledem k tomu, že označení věčných tahanic mezi Rakouskem a Českem ohledně atomové elektrárny Temelín za "přeshraniční folklór" zní už banálně, označím ty tance za dialog němého s hluchým.
Odborníci na filosofické šarády pana Wittgensteina k tomu mohou přidat úvahu na téma soukromých jazyků, jimiž se mezi sebou marně snaží domluvit politické garnitury obou zemí, ale stejně jako ve filosofické dišputaci se řešení nedoberou.
Ale popořadě: česká vláda usoudila, že Temelín je prostě tak bezpečný, že už nepotřebuje zvláštní péči "komise na posuzování vlivu jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí". Pár dní předtím premiér Mirek Topolánek sdělil svému rakouskému protějšku Alfredu Gusenbauerovi, že česká strana považuje tzv. melkské dohody za "naplněné".
To jsou sdělení, řekněme "němého" nebo kohosi, kdo hovoří jazykem, který si stvořil jen sám pro sebe. Rakouští odpůrci Temelína, v našem případě ti "hluší", nejenže neslyší, popřípadě neumějí rozluštit jazykovou šarádu, kterou jim předkládá česká vláda, ale navíc - ono prostě není v řádu tohoto sporu zabudováno něco, co by mohlo vést k vzájemnému porozumění.
Z pohledu rakouských protitemelínských aktivistů dohody z Melku naplněny nebyly. Ani nestojí za to zaplácnout poznámku citacemi všech bodů oné dohody. Bylo by to stejně jedno. Česká strana bude tvrdit, že jsou naplněny, ale proti tomuto tvrzení budou "namítači" vždy nabízet seznam všech závad a poruch Temelína, které (podle nich) vypovídají o tom, že český hybrid americké elektroniky a sovětského hardware-u prostě bezpečný být nemůže.
Rakouští odpůrci nyní vyhlásili na pátek další blokády hraničních přechodů do České republiky. To je porušení bodu sedm dohody z Melku o volném pohybu zboží a osob. Odpůrci mohou namítnou, že strach je cosi víc, než psaná a podle nich nenaplněná dohoda. Česká strana zase může namítnout, že elektřina z Temelína docela pěkně funguje i v Rakousku, a že předělat Temelín na uhlí je hloupost. Čeští protirakouští aktivisté mohou dále navrhnout, například českým ženám, bojkot rakouského zboží v českých obchodech. Rakouští aktivisté mohou kontrovat výzvou, například rakouským mužům, aby se přestali ohlížet po českých děvčatech. A tak dále...
Jestli vám v tuto chvíli začíná tahle poznámka připadat jako blábol, budu spokojen, neboť tak to mělo být. Jde mi o to, naznačit, že spor zda temelínovat či netemelínovat je z rodu těch o slepici a o vejci.
Z pohledu techniků je Temelín prostě bezpečný, jeho ochranné systémy jsou několikanásobně a několika-stupňově všelijak křížně jištěny. Takto viděno je pravděpodobnější, že klasický odpůrce Temelína zahyne spíše na akutní zhloupnutí, než na následky nezastavitelné jaderné reakce.
Z pohledu odpůrců Temelína je důkazem nespolehlivosti elektrárny vysoký počet všelijakých hlášení o poruchách, byť by to mohly být i poruchy strážných systémů, nikoli elektrárenských vnitřností.
Klíčem k rozluštění nekončících protestů je, spíše než otázkou reálné bezpečnosti či nebezpečnosti Temelína, ona nesnesitelná lehkost protestování v demokracii.
Za chvíli by to mohlo dojít tak daleko, že na jedné straně budou mávat mávátky odpůrci Temelína, vyhřívaní odspodu elektřinou z jižních Čech. A na druhé straně jim v téže chvíli budou mávátky mávat producenti masa, protestující proti tomu, že se jejich kýty porcují v severních Rakousích. Obojí je sice mírně bizardní, ale pořád lepší než házet po sobě granáty...
Jediný, kdo se může celé té záležitosti jistě chechtat jsou manažeři ČEZ-u. Přes blokádu česko-rakouských hraničních přechodů se mohou hravě přenést na palubách firemních tryskáčů, na které jim Temelín pomáhá vydělat. Už třeba tím, že elektřina vyrobená z "jádra" je prostě levná, ale prodává se skoro všude skoro stejně draho.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.