Hledání nové koalice

25. květen 2005

Za rok touto dobou bude už začínat oficiální část volební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny. Jednotlivé kandidující strany ale budou mít za sebou mnohá předvolební gesta a bude se spekulovat nejen jak volby dopadnou, ale hlavně, co bude po nich následovat. Budou se počítat preference a kombinovat varianty. Nebude jich nejspíš zase mnoho, za ten rok do voleb se toho mnoho stát už nemůže.

Jisté v tuto chvíli je a bude zřejmě i za rok, že s úspěšným volební výsledkem může počítat opozice. ODS je dlouhodobě na špici volebních preferencí a plnými doušky užívá všech výhod politické strany, která dlouhou dobu nebyla u vládního kormidla. Na svou stranu strhává nejen své tradiční voliče, ale také hlasy protestní.

Své jisté má i opoziční KSČM. Navzdory trvající pochybnosti o jejím demokratickém profilu strhává na svou stranu skoro pětinu voličů. Jejím problémem tedy není nízká voličská obliba, ale stále téměř nulový koaliční potenciál. Zatím žádná z demokratických stran s ní nechce do vlády, i když v ČSSD sílí hlasy, které by to chtěly změnit. I premiér Paroubek připustil možné spojenectví ve vládě po volbách.

Také reformně naladěná menšina v KSČM si uvědomuje, že k moci se dostane jen umírněnou politikou. Součástí takové by jistě mohlo být i opakované přiznání odpovědnosti za nespravedlnosti minulého režimu a omluva KSČM, jejíž potřebu opět otevřel místopředseda Dolejš. Námluvy mezi KSČM a ČSSD by tak mohly pokračovat s menším nebezpečím mediální i občanské hysterie, která by se zase mohla strhnout při větším vlivu KSČM na vládu.

Takže opozice může k nadcházejícím volbám hledět poměrně klidně a čekat, kolik hlasů jí přiteče. Větší nervozitu zajisté zažívají vládní strany, snad kromě Unie svobody, která je už pravděpodobně zcela smířena s tím, že jistým vlivem bude disponovat jen do voleb, ve kterých má téměř nulovou šanci se prosadit.

ČSSD a KDU-ČSL jsou tedy především těmi stranami, které musejí velmi intenzivně uvažovat, s kým se budou moci udržet u moci. Stávající vládní koalice je právě díky Unii svobody a pravděpodobným ztrátám ČSSD vyloučena.

Má se obecně za to, že všechno směřuje k budoucí vládní spolupráci ODS a KDU-ČSL. První z nich se už ve vládních postech vidí, druhá zase dělá vše proto, aby se se svým budoucím možným partnerem sblížila programově. Intenzivně se diskutuje, zda-li jsou oba programy protnutelné. Výhodou proto jistě je, že v čele lidovců je Miroslav Kalousek, který měl vždy daleko blíže k ODS než k současnému vládnímu partnerovi.

Je ovšem vše už tak jisté? Předpokládanému vývoji může ještě ledacos se postavit do cesty. ODS například ještě nemusí spadnout do klína volební vítězství. Může zafungovat typicky český voličský efekt, při kterém voliči vyvažují a kdo je příliš silný, odklánějí se od něho, aby nedali příliš vlivu jedné straně. Zřejmě instinkt z minulosti. A ODS je v tuto chvíli opravdu silná, nejenže vítězí v průzkumech, ale ovládá kraje, Senát i funkci prezidenta.

S volebními preferencemi může zatočit i nová image ČSSD, ztelesněná nyní velmi zkušeným a nanejvýš pragmatickým politikem, premiérem Jiřím Paroubkem. Zatím si ve své funkci nevede politicky zle a jeho katapultování mezi nejpopulárnější politiky, byť je to pozice vrtkavá, o mnohém svědčí.

A právě tento pragmatický muž jasně naznačil, že by to nyní měl býti on, kdo povede ČSSD do voleb. Pokud nedojde k nějaké havárii, mohl by zkomírající preference ČSSD vytáhnout. A pak je tu ten zásadní problém - s kým po volbách? Stávající vládní koalice nelze asi obnovit, tak zbývají jen dvě možnosti, pokud pomineme hypotetickou možnost, že do sněmovny se dostane ještě nějaká jiná síla. Jsou tu jen KSČM a ODS jako možní koaliční partneři.

Paroubek už naznačil, že by to mohla být KSČM. Jenže na to je právě Paroubek příliš zkušený a pragmatický politik, aby věděl, že by to byla cesta velmi obtížná. Navíc vůbec není jisté, že při jistém přece jen propadu ČSSD obě strany vůbec budou mít potřebnou většinu.

Kdo tedy dál? Tento týden už dvakrát dala média širokou publicitu oznámenému setkání premiéra Paroubka se šéfem ODS Mirkem Topolánkem. Paroubek chce řešit věci dlouhodobého významu, jako evropskou ústavní smlouvu a penzijní reformu. Proč taková publicista prostému setkání?

Paroubek byl léta politikem na pražské radnici, kde společně vládla ČSSD a ODS. Současný primátor, kterému Paroubek dělal zástupce, je místopředsedou ODS, tedy stranicky vlivným politikem. Když to vše dáme dohromady, vychází, že možnost obnovení vládní spolupráce obou stran není vůbec vyloučena.

Má být takovým signálem i podezřele zdůrazňované setkání Paroubek - Topolánek? Je brzy soudit, rozhodně ale nelze nic vyloučit.

Spustit audio