Hlavní brzdou v navyšování kapacit testování je provádění samotných odběrů, tvrdí šéf laboratoře

29. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Odběrové místo, testy na Covid-19, Žluté lázně

Ministr zdravotnictví Roman Prymula volá po zvyšování kapacity testování na koronavirus. Je potřeba otestovat až 50 tisíc lidí denně, dnes je kapacita zhruba poloviční. Tím hlavním, co v současné době brání navyšován kapacity, nejsou ale podle odborníka na laboratorní diagnostiku samotné laboratoře.

„Hlavní brzda je schopnost provádět ty náběry v tisících a tisících. Ne laboratorní zpracování vzorků,,“ vysvětluje ředitel laboratoře Elphogene Marek Minárik. K zajišťování vzorků pro PCR testy jsou totiž potřeba odborníci a těch se nedostává.

Souhlasím s ministrem Prymulou, že je lepší testovat než netestovat, pokud má ten test alespoň minimální výpovědní hodnotu.
Marek Minárik

Právě proto by se mělo začít mluvit o rozlišování typů odběrů na základě jejich účelu, domnívá se Minárik.

„Je přeci velký rozdíl, jestli testujeme člověka, který nemá příznaky a podstupuje test pouze proto, že chce vyjet do zahraničí a potřebuje potvrzení. Nebo jestli testujeme člověka, který příznaky má.“

V případech, kdy zájemce o test potřebuje pouze potvrzení o negativitě, mohlo by se přistupovat k testům, umožňujícím takzvaný samoodběr, navrhuje Minárik. A to i přesto, že výsledek nebude tak přesný jako u štětičkového odběru z nosohltanu.

Dalšími variantami, jež by umožnily samoodběr, je například diagnostika z kapky krve nebo ze slin.

Z nosu, nebo nosohltanu?

Srovnatelně přesné výsledky jako klasický odběr vozrku s nosohltanu podává jednodušší štětičkový odběr z nosní sliznice.

Na tento způsob testování se zaměřili odborníci z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s firmou IAB. Cílem bylo vytvořit test, který se obejde bez izolace virové RNA. Ta totiž v rámci celého procesu zabere laborantům nejvíc času.

Čtěte také

„To se nám podařilo. Naše testy je možno používat v rámci samoodběrů tak, že si pacient vsune do kořene nosu štětičku a několikrát otočí,“ popisuje Eva Kriegová z Ústavu Imunologie Lékařské fakulty v Olomouci.

A dodává, že nosní sliznice je stejně vhodné odběrové místo jako nosohltan, přestože česká legislativa ještě možnost tohoto odběru oficiálně neschválila. „Odborné společnosti v zahraničí mají toto místo odběru schválené. Srovnávali jsme výsledky a vyšly nám naprosto stejné, je to jen otázka legislativy, aby se to mohlo začít využívat.“

Imunoložka je ale toho názoru, že četnější testování není samospásné. Bylo by žádoucí nastartovat projekty, které by prověřily, jak se nákaza šíří třeba ve školách. „Pouze zavírat jednotlivé instituce nebo utlumit kulturní a sportovní život, aniž bychom věděli, jakým způsobem se to šíří, je špatně,“ uzavírá.

Hosty byli:
Marek Minárik, Technologická laboratoř Elphogene
Jiří Černý, Česká zemědělská univerzita
Eva Kriegová, Ústav imunologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Poslechněte si celý audiozáznam speciálu Jana Bumby o zvyšování testovacích kapacit na onemocnění covid-19.

autoři: Jan Bumba , Zuzana Marková
Spustit audio

Související