Hlavní brzdou v navyšování kapacit testování je provádění samotných odběrů, tvrdí šéf laboratoře
Ministr zdravotnictví Roman Prymula volá po zvyšování kapacity testování na koronavirus. Je potřeba otestovat až 50 tisíc lidí denně, dnes je kapacita zhruba poloviční. Tím hlavním, co v současné době brání navyšován kapacity, nejsou ale podle odborníka na laboratorní diagnostiku samotné laboratoře.
„Hlavní brzda je schopnost provádět ty náběry v tisících a tisících. Ne laboratorní zpracování vzorků,,“ vysvětluje ředitel laboratoře Elphogene Marek Minárik. K zajišťování vzorků pro PCR testy jsou totiž potřeba odborníci a těch se nedostává.
Souhlasím s ministrem Prymulou, že je lepší testovat než netestovat, pokud má ten test alespoň minimální výpovědní hodnotu.
Marek Minárik
Právě proto by se mělo začít mluvit o rozlišování typů odběrů na základě jejich účelu, domnívá se Minárik.
„Je přeci velký rozdíl, jestli testujeme člověka, který nemá příznaky a podstupuje test pouze proto, že chce vyjet do zahraničí a potřebuje potvrzení. Nebo jestli testujeme člověka, který příznaky má.“
V případech, kdy zájemce o test potřebuje pouze potvrzení o negativitě, mohlo by se přistupovat k testům, umožňujícím takzvaný samoodběr, navrhuje Minárik. A to i přesto, že výsledek nebude tak přesný jako u štětičkového odběru z nosohltanu.
Dalšími variantami, jež by umožnily samoodběr, je například diagnostika z kapky krve nebo ze slin.
Z nosu, nebo nosohltanu?
Srovnatelně přesné výsledky jako klasický odběr vozrku s nosohltanu podává jednodušší štětičkový odběr z nosní sliznice.
Na tento způsob testování se zaměřili odborníci z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s firmou IAB. Cílem bylo vytvořit test, který se obejde bez izolace virové RNA. Ta totiž v rámci celého procesu zabere laborantům nejvíc času.
Čtěte také
„To se nám podařilo. Naše testy je možno používat v rámci samoodběrů tak, že si pacient vsune do kořene nosu štětičku a několikrát otočí,“ popisuje Eva Kriegová z Ústavu Imunologie Lékařské fakulty v Olomouci.
A dodává, že nosní sliznice je stejně vhodné odběrové místo jako nosohltan, přestože česká legislativa ještě možnost tohoto odběru oficiálně neschválila. „Odborné společnosti v zahraničí mají toto místo odběru schválené. Srovnávali jsme výsledky a vyšly nám naprosto stejné, je to jen otázka legislativy, aby se to mohlo začít využívat.“
Imunoložka je ale toho názoru, že četnější testování není samospásné. Bylo by žádoucí nastartovat projekty, které by prověřily, jak se nákaza šíří třeba ve školách. „Pouze zavírat jednotlivé instituce nebo utlumit kulturní a sportovní život, aniž bychom věděli, jakým způsobem se to šíří, je špatně,“ uzavírá.
Hosty byli:
Marek Minárik, Technologická laboratoř Elphogene
Jiří Černý, Česká zemědělská univerzita
Eva Kriegová, Ústav imunologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Poslechněte si celý audiozáznam speciálu Jana Bumby o zvyšování testovacích kapacit na onemocnění covid-19.
Související
-
Konvalinka: Masové testování ze slin? Rozjel bych to dokonce zadarmo, protože by se to vyplatilo
Epidemiologická situace se zhoršuje. Ve středu laboratoře zaznamenaly 650 nakažených koronavirem. „Je to hodně, jsem z toho nervózní,“ přiznává biochemik Konvalinka.
-
Konvalinka: Na Karvinsku se selhalo v testování. Můžeme se stát rizikovou zemí
WHO přiznala, že existují nové důkazy, že se koronavirus více šíří volně vzduchem. Nemyslím si, že to tak je, říká biochemik Jan Konvalinka.
-
Konvalinka: O chytré karanténě nemůže být řeč, kapacity nemáme ani na starou dobrou epidemiologii
Mnohem rychlejší trasování a testování. To by měly být podle biochemika Jana Konvalinky hlavní funkční opatření proti šíření koronaviru v Česku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
