Heinz Fischer rakouským prezidentem

Heinz Fischer patřil mezi nejbližší spolupracovníky legendárního kancléře Bruno Kreiského a všeobecně byl považován za jeho korunního prince. Nebyl to však on, ale jeho stranický kolega Fred Sinowatz, kdo se po Kreiského odchodu z politické scény stal v roce 1983 spolkovým kancléřem. Stejně tak Fischerovi vždy uniklo křeslo předsedy sociálních demokratů a v hierarchii své strany zůstával až tím druhým v pořadí.

Přesto se tento dnes 65tiletý politik může chlubit politickou kariérou, která vzbuzuje respekt: v 25 letech se stal tajemníkem sociálně demokratické poslanecké frakce. 8 let poté byl sám zvolen členem parlamentu. Dlouhou dobu také poslanecký klub své strany vedl. V polovině 80.let usedl do křesla spolkového ministra pro vědu a výzkum. V roce 1990 byl zvolen prvním předsedou rakouského parlamentu - o tuto funkci přišel až před dvěma lety, kdy byl odsunut na post druhého předsedy. Dodnes zastává post místopředsedy sociálních demokratů.

Nyní má před sebou šest let, během kterých bude stát v čele svého státu. Svou důvěru mu v přímých volbách vyslovilo více než 52 procent jeho spoluobčanů. Kandidátka lidovců a současná ministryně zahraničí Benita Ferrerová-Waldnerová se v jinak velmi vyrovnaném klání musela spokojit s necelými 48 procenty hlasů. Během své kampaně Fischer mimo jiné zdůrazňoval, že je nutné, aby si Rakousko nadále zachovalo status neutrality. Podle průzkumů veřejného mínění rakouského institutu OGM to bylo právě toto téma, které u jeho voličů hrálo největší roli. Dalším důležitým tématem jeho kampaně byla sociální spravedlnost. Naopak Benitě Ferrerové-Waldnerové slogan "První žena" očekávaný úspěch nepřinesl. Její voliči si podle analytiků cenili spíš jejích zahraničně politických zkušeností.

Otázkou zůstává, do jaké míry oběma kandidátům pomohly hlasy voličů menších stran - strana Zelených svým členům a sympatizantům oficiálně odmítala vydat doporučení, koho mají volit. S největší pravděpodobností však většina Zelených dala svůj hlas sociálnímu demokratu Fischerovi. Naopak strana Svobodných se ústy své šedé eminence a korutanského hejtmana Jörga Haidera jasně vyslovila pro Ferrerovou-Waldnerovou. Díky tomu šéfka rakouské diplomacie v Korutanech Heinze Fischera porazila. Je ale možné, že v očích řady do té doby nerozhodnutých voličů Haiderovo doporučení Ferrerovou-Waldnerovou spíše zdiskreditovalo.

Osmého července tedy do prezidentského křesla ve vídeňském Hofburgu usedne Heinz Fischer. Jako sociální demokrat bude muset nalézt modus vivendi se současnou spolkovou vládou, kterou tvoří lidovci kancléře Wolfganga Schüssela se Svobodnými. Pro Rakousko to však nebude nic nového: poválečná historie alpské republiky se vždy vyznačovala právě úzkou spoluprací mezi lidovci a sociálními demokraty - zástupci těchto stran spolu často společně usedli i ve spolkové vládě. A poražená Benita Ferrerová-Waldnerová s největší pravděpodobností nadále povede ministerstvo zahraničí.

Pozorovatelé si však v souvislosti se včerejšími volbami všímají ještě jedné skutečnosti: u prezidentských voleb nezvykle nízké účasti, která se pohybovala kolem 70 procent a také toho, že bylo odevzdáno zhruba 6 procent cíleně neplatných hlasů. Rakouští politici se proto nejspíš budou muset zamyslet nad tím, jaký vzkaz jim tímto gestem voliči chtěli vyslat. Na dlouhé diskuse jim přitom nezbývá čas: už za několik týdnů půjdou Rakušané opět k volebním urnám - tentokrát budou volit své zástupce do Evropského parlamentu.