Hazardní a protestní turistika
K létu patří turistika. Možnosti, jak strávit dovolenou, jsou různé, někdo upřednostňuje procházky, jiný dá přednost posezení v kasinu. Včerejší výbuch granátu v centru Prahy souvisí údajně s takzvanou hazardní turistikou, kterou se v Praze živí podnikatel až z Izraele, kde je hazard zakázán.
Podle izraelských médií se jedná o mafiána, na kterého si najali vraha jiní izraelští mafiáni v rámci vyrovnávání účtů. Pro příjem z turistiky, a nikoli pouze z té hazardní, je pak špatnou zprávou, když se v některé destinaci výletníkům ve velkém ošetřují zranění způsobená broky či střepinami. Právě obava o pověst Prahy jako bezpečného města byla zřejmě jedním z důvodů, proč na místo výbuchu neprodleně dorazil ministr vnitra a premiér v jedné osobě a proč údajně přerušil dovolenou pražský primátor.
Zájem politiků o turistiku ovšem nemusí vyvolat pouze riskantní život zámožných mafiánů. Ze Slovenska včera přišla zpráva, že na originální turistický pochod od Košic do Bratislavy vyrazila skupinka lidí, kteří mají do kapsy hluboko. Ve zhruba dvacítce lidí jsou k vidění čtyřiasedmdesátiletá důchodkyně, dělník s koulí přivázanou řetězem k noze a zalepenými ústy, nezaměstnaný, bezdomovec, Rom, student i drobný podnikatel. Výlet zorganizovala bývalá jeřábnice ve snaze upozornit na údajný nezájem vlády o sociálně slabé vrstvy obyvatelstva. Novinářům vysvětlila, že měsíční pochod míní absolvovat bez jakéhokoli vybavení s tím, že budou jíst, co jim lidé na cestě dají. Pokud nic nedostanou, chtějí jíst trávu jako dobytek, za který je prý vláda považuje.
Bylo by zvláštní, kdyby se k těmto turistům na kus cesty nepřipojili i někteří opoziční politici. Bude-li zaručena přítomnost televizních kamer, jistě rádi přeruší dovolenou. K létu prostě turistika patří.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.