Havel a jeho lidé, původci dnešního marasmu?

Když totiž k tomuto základu předsuneme buď částici nená- nebo zá-, dostaneme slovesa silně citově zabarvená, totiž nenáviděti a záviděti. A k nim příslušná substantiva génius českého jazyka vybavil zlověstně syčivou koncovkou ist, jakoby právě jen u těchto dvou pojmů chtěl vyjádřit cosi zlého, až zlověstného: nenávist, závist.

Především tedy určitá zloba je společným jmenovatelem těchto dvou českých slov, ale nelze vyloučit, že spojení může být někdy i širší a hlubší. Jestliže Milan Knížák popisuje bývalého prezidenta Václava Havla jakožto člověka zcela naplněného nenávistí především k Václavu Klausovi, pak soudný čtenář snadno pozná, že nenávistí k Havlovi je naplněn především Milan Knížák. A zde se vnucuje otázka, zda-li slovo nenávist právě v tomto případě není tak trochu spojeno se slovem závist. Nelze přece vyloučit, že muž tak ambiciózní, jak se Milan Knížák naší veřejnost už mnohokrát představil, může Václavu Havlovi závidět jeho mezinárodní úspěchy a to i umělecké, jakých on sám při své zahraniční působnosti třeba ve Spojených státech či v Hamburku nebo Salcburku v takové míře zdaleka nedosáhl.

A patrně aby si vyrovnal svůj handicap i v domácí politice, v níž na rozdíl od několikerého Havlova zvolení prezidentem republiky on sám propadl i jen ve volbě senátorské, cítí potřebu napsat hned v prvním odstavci svého článku doslova tuto větu: "Dospěl jsem k názoru, že Václav Havel je tou nejtemnější stránkou naší polistopadové historie a že především vlivem jeho působení se Česká republika nachází v současném marasmu". Konec citátu.

Už sama tato věta svědčí o stupni objektivity a o vědeckých kvalitách jejího autora, který i roztodivné vědecké hodnosti tak rád připojuje ke svému jménu. Citujme však dál: "Na pozici prezidenta zajímala Havla především možnost seznámit se takzvaně slavnými lidmi". Konec citátu. Zde už jsme dost blízcí hodnocení jiného vědce, totiž Václava Klause, který jednou o Havlovi řekl, že svou prezidentskou funkci vykonával jen a jen ve svém vlastním zájmu.

Budiž však objektivně konstatováno, že toto nařčení Václav Klaus implicite odvolal ve svém inauguračním projevu 7. března tohoto roku, kdy Havlovo prezidentství vysoce ocenil a doporučil, aby tento muž byl nadále jako prezident oslovován. Milan Knížák však soudí, že, a zde cituji opět doslova, "za současnou nevraživostí médií vůči Václavu Klausovi stojí Havel a jeho lidé".

Za jednoho z těch Havlových lidí je beze sporu považován i jeho první kancléř a dnes majoritní vydavatel týdeníku Respekt Karel Schwarzenberg. A právě na něj zavedl velmi nevlídnou až nenávistnou řeč předseda občansko-demokratických poslanců Vlastimil Tlustý, vyznačující se poslední dobou podobně radikálním slovníkem, jako Milan Knížák. I pro celostránkový rozhovor právě v Respektu se znova vyjádřil v tom smyslu, že hrozná Špidlova vláda je pro tuto zemi katastrofou a že Špidla musí být odstraněn.

Ještě nenávistnější slova však Tlustý užívá v dalším průběhu rozhovoru, když je tázán na své někdejší členství v KSČ, přiznává, že tam vstoupil víceméně z kariérních důvodů roku 1986, tedy mimochodem v době, kdy Václav Havel se v trvalém disentu zotavoval z téměř pětiletého věznění a měl před sebou ještě několik dalších měsíců kriminálu a kdy Karel Schwarzenberg v německém Scheinfeldu zřídil z vlastních prostředků zcela jedinečné československé dokumentační středisko nezávislé literatury. A zde na dotaz redaktora Respektu, jaké jsou Tlustého osobní zásady, zaznívá odpověď v pravdě nenávistná. "Já vám nebudu nic dokazovat, to vy naopak dokazujete, že jste nájemní vrazi, kteří za peníze prosazují zájmy určitých lobbistických skupin a jste ochotni označit kohokoliv za cokoliv". A na otázku, jakéže skupiny to má na mysli, Vlastimil Tlustý upřesňuje: "Všichni vědí, kdo je vaším vydavatelem a kam Karel Schwarzenberg patří z hlediska politických zájmů. Na to ať si veřejnost odpoví sama, já si rozhodně bezzásadový nepřipadám". Konec citátu.

Ano, poslanec Tlustý, aniž říká cokoliv konkrétního, spoléhá na to, že veřejnost zaručeně smýšlí jako on a v duchu českých národních zájmů jí určitě budou bližší komunisté, k nimž se Vlastimil Tlustý na sklonku jejich vlády klidně dal, než český šlechtic s německým příjmením a navíc člověk Václava Havla, komunisty pro kapitalistický původ tak nenáviděného. Vlastimil Tlustý a Milan Knížák se tak přímo geniálně doplňují. Řekl bych, že v této jejich nenávisti a nikoliv v Havlovi je základ našeho současného marasmu, toho mravního určitě.