„Hasič s foťákem“: Nejsme jen požárníci. Z povodní mi nejvíc utkvělo přesvědčování lidí, aby odešli

Andráško byl mezi těmi, kdo pomáhali při letošních povodních. „Fotek a videí s tím, co jsme chtěli široké veřejnosti ukázat s celým týmem, že je náplň práce hasičů, těch je nespočet – od evakuace, záchrany i prevence,“ popisuje materiály, které pořídil při zásahu v době povodní.

„Utkvělo mi video, které mělo největší dosah. Bylo to přesvědčování obyvatel ze zaplaveného území, aby je hasiči mohli zachránit, aby šli s nimi. To asi byla největší chvíle, kdy jsme si říkali, toto musíme ukázat světu,“ dodává.

Některé lidi ze zasažených oblastí totiž museli hasiči k odchodu z domovů přesvědčovat.

Podle Andráška ale všichni zasahující prošli základním výcvikem, jak v této situaci postupovat: „Když hasič nastoupí k hasičskému záchrannému sboru, tak jde na nástupní odborný výcvik. V tomto základním kurzu se hasiče snažíme seznámit s problematikou, jak s lidmi hovořit a jak postupovat a tak dále.“

„Nicméně když příslušník projeví zájem, empatii a chce se dále v tomto odvětví vzdělávat, tak se může stát členem posttraumatického týmu, který zastřešuje psycholožka nebo psycholog daného kraje. Následně se v těchto dalších věcech školí,“ popisuje.

Posttraumatickou pomoc pak hasič poskytuje jak na místě veřejnosti. „Anebo pak klukům na stanici,“ doplňuje fotograf.

„Krásný svět hasičů“

Andráško dnes především dokumentuje práci svých kolegů a sám si říká „hasič s foťákem v ruce“.

„Zálibu ve focení jsem měl předtím, než jsem poznal krásný svět hasičů. Musím říct, že jak jsem více poznával, co práce hasiče obnáší, tak mi přišla strašná škoda, že se o té práci víc neví, víc se neukazuje široké veřejnosti,“ vysvětluje, jak se ke své práci dostal.

„Když řeknete hasič, tak si každý představí toho vysokého chlapa s dýchačem na zádech, který vejde do hořícího domu. Ale není to jenom o tom. Je tady spousta dalších činností,“ upozorňuje a vyjmenovává:

„Jsou to dopravní nehody, nebezpečné látky... Nejsou to jenom požáry. Je tam kvanta věcí, které hasič musí ovládat, znát. Všestrannost je u hasičství prostě krásná věc.“

Životní styl

V případě potřeby ale Andráško foťák odkládá a účastní se zásahu. „Třeba teď u povodní jsem měl foťák na popruhu, a když lidé chodili po nafukovací plošině, tak jsem jim pomáhal,“ říká a oceňuje, že hasičům, jejichž práce je i záchranářská, už se neříká požárníci.

„Na druhou stranu, když jsem na místě jako dokumentarista, tak se to snažím dokumentovat a nezasahovat do toho, protože kluci přesně ví, co mají dělat. Jsou na to trénovaní, postupy jsou přesně dané. Já jsem tam jen od toho, abych zachytil, co dělají,“ doplňuje.

Práce ho opravdu baví. „Kdysi mi jeden kolega řekl, že příslušník nemá nikdy volno, nemá nikdy dovolenou. Je to spíš životní styl než zaměstnání. Vždycky rád říkám, že do práce chodím spíš jako do druhé rodiny. Je to opravdu krásná práce,“ těší ho.

Při fotografování má Andráško daná jasná pravidla a snaží se zamazávat lidem obličeje.

„Etika je v našem případě striktně daná. Nechceme nikoho hanit nebo poukazovat na jeho neštěstí. To vůbec ne. Chceme poukázat jenom na práci hasičů a na to, s čím vším se hasiči musí potýkat,“ dodává.

Jak hasiči přesvědčují lidi, aby se od nich nechali zachránit? Co se děje po zásahu? A chtěl se Petr Andráško někdy stát filmařem? Poslechněte si celou Osobnost Plus ze záznamu v úvodu článku.