Harry Potter a Nobelova cena

Jednou z takových kultovních postav je student bradavické kouzelnické školy Harry Potter. Dickensovsky utiskovaný chlapec, z něhož se k zármutku (především filmařů) stává mladý muž. O co více trpí v rodině svého strýce, o to více se stává (mnohdy proti své vůli) hrdinou pohádkových dobrodružství a předmětem našich sympatií. Sirotek je prostě předurčen pro dojemně heroické činy nejenom pouhého přežívání, ale současně statečné cesty k triumfálnímu morálnímu vítězství věčného zápasu dobra se zlem. Zvláště, je-li takový sirotek navíc čarodějem. My, mudlové, chováme k čarování zkrátka obdiv.
Potud Harry Potter.

Laureáti letošní Nobelovy ceny (pamětní ceny Alfréda Nobela, udělované Švédskou státní bankou) Thomas C. Schelling a Robert J. Aumann, ozdobeni profesorským působením na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a Marylandské univerzitě ve Spojených státech, nedosáhnou nikdy popularity pohádkového a neexistujícího Harryho Pottera a zařadí se skromně a "pouze" (co jim také jiného zbývá ) mezi mnohé nositele Nobelovy ceny na této planetě.

Nejde samozřejmě o záležitosti tak pomíjivé, jako je světská sláva. Naše domácí soutěž o "Největšího Čecha všech dob" je toho důkazem. Svatý Václav je sice patronem naší země, ale tolik fanoušků jako Jaromír Jágr přece jenom nemá - a také kvůli tomu neseskočí s koně na Václavském náměstí a neodebéře se uraženě a navěky do hory Blaník, kde by vyčkal časů nejhorších. Zbývá tedy dodat, že oba profesoři získali, celkem v tichosti, prestižní cenu za matematickou teorii her, nebo jinak: za teorii her, vědy o strategii.
Potud Nobelova cena.

Právě jmenované veličiny, dílem skutečné a dílem pohádkové, nespojuje zdánlivě nic. A přesto. Vyšla u nás před časem kniha s titulem "Kouzelná věda a Harry Potter". Její autor, Roger Highfield, vědecký redaktor deníku The Daily Telegraph, využil slavného příběhu čarodějnického učně k popisu "kouzel" současné vědy. Samotný fakt, že v úvodním poděkování jmenuje přes sto významných osobností, které knihu před vydáním redigovaly, svědčí, přinejmenším, o významu, který autor textu přikládá.
Potud současná věda.

Laskavý čtenář se jistě nebude zabývat složitými relacemi mezi pohádkovým textem, literární vědou, posledními výzkumy fyziky či chemie a důsledky, které z toho plynou pro poněkud jiné nazírání světa (kupodivu i toho pohádkového).

Nicméně samotná teorie her, teorie matematická, už své výsledky přinesla. Thomas Schelling jako poradce americké vlády dost významně ovlivnil praktickou politiku padesátých let a počátky dlouhé studené války. Navrhl - a úspěšně -, že Spojené státy musí věnovat daleko větší pozornost ochraně svých zbraní než civilních obyvatel. Zastrašovací účinek útočné (případné odvetné) síly působí na protivníka více než humanitární snahy o životy vlastních občanů. Budování protiatomových krytů totiž vzbuzuje v protivníkovi obavy z agrese - takové počínání vyhodnotí analytici jako obavu z protiúderu. Tedy jako přípravu na vlastní útok.

Schelling doporučuje, i v dnešní době, aplikovat matematickou teorii her v boji proti terorismu. Není třeba, tvrdí nositel Nobelovy ceny, nahlížet na teroristy jako na nepochopitelné bytosti, nýbrž vidět je reálně jejich vlastníma očima. Teroristé mají možná šílené plány, ale cíle sledují velice praktické. Jeho kolega k tomu dodává: "Teorie her je eticky neutrální." Podobně jako matematická teorie matic.
Potud praktická politika.

Můžeme se tvářit pobouřeně a tvrdit, že etická, morální, ba i moralistní hlediska jsou pro nás na prvním místě, ale výbuch semtexové nálože není konec konců sentimentálním vyjádřením hlubokého zklamání a pokusem o přátelské vyjasnění vztahů. Bomby nemívají ve zvyku vybírat si své oběti ve stylu spravedlivých soudních porot. Nikdo v jejich blízkosti a v okamžiku detonace nestihne udělit slovo obhájcům. Oběti se nedělí na viníky a nevinné.
Potud výbuch semtexu.

Jestliže se pokročilý vášnivý čtenář dobrodružných příběhů Harryho Pottera a jeho kamarádů bude zabývat i dílem letošních nositelů Nobelovy ceny (podle návodu i vysvětlení zmíněné knihy R. Highfielda), sezná, že například bitva o pohár v kouzelných Bradavicích je vedena zcela přesně podle matematické teorie her a pod příběhem čarodějnických žáků se skrývá matematická logika.

A navíc se můžeme utěšovat, že obdiv k pohádkovým příběhům charismatického Harryho svědčí o tom, že etika v nás přese všechny ekonomické, politické i vojenské strategie nemizí v beznadějnu.
Potud nadějná tečka za dnešním fejetonem.