Hamas

Moc, jak známo, korumpuje. Učinit náboženství státní doktrínou znamená učinit z dobrovolného vztahu člověka k Bohu vymahatelnou povinnost. Jenomže co je povinné, nebývá hluboké, a provokuje k revoltě. Co je ovšem u Hamasu zcela nesplnitelným volebním slibem, je likvidace Izraele. Pokusů tohoto druhu už bylo několik a Izraelci pokaždé prokázali schopnost svůj stát ubránit. Hamas je v paradoxní situaci. Přistoupením na mírový proces zradí své voliče. Vést ale proti Izraeli regulérní válku, je sebevražedné. Jak s tímto dilematem příští palestinská vláda naloží, se uvidí. Pravděpodobné ale je, že před izraelskými volbami, v reakci na výsledek těch palestinských, stoupnou šance pravice, která s Hamasem nemíní o ničem vyjednávat.

Podmínkou mírového procesu zůstává odzbrojení radikálů, což lze nyní sotva očekávat, když radikálové vyhráli volby a měli by odzbrojit sami sebe. S odstupu není jasné, co vlastně Hamas slaví. Umírněnému Fatahu se do vlády nechce, a Hamas, který měl před volbami zájem o sociální resorty, bude muset převzít odpovědnosti i nad bezpečnostními složkami a také se starat o ekonomiku... Protože ale palestinské volby dopadly z mezinárodněpolitického hlediska katastrofálně, lze do budoucna očekávat překvapení pouze příjemná. Normální je čekat krvavou konfrontaci. Nelze ale vyloučit, že palestinští voliči volbou teroristů vystavili těžké zkoušce terorismus. Možná mu dokonce vystrojili pohřeb. Hamas potkalo tragické vítězství.