Gruzie se obává Ruska

23. září 2004

Výroky náčelníka ruského generálního štábu generála Jurije Balujevského, ministra zahraničí Sergeje Lavrova, šéfa resortu obrany Sergeje Ivanova a koneckonců i samotného ruského prezidenta Vladimira Putina původně působily jen jako rétorická cvičení, vyvolaná antiteroristickou nemohoucností ruské státní moci a adresovaná především těžce znepokojenému domácímu obyvatelstvu. Velmi rychle se však ukázalo, že okázalé řinčení ruskými zbraněmi, jež bychom rozhodně neměli považovat za osudově zrezivělé, by mohlo mít i zcela konkrétní cíl. Tímto bezprostředním cílem ruských pohrůžek se cítí být kupříkladu Gruzie.

Žádná konkrétní místa případných vojenských zásahů přirozeně ani v jednom z prohlášení ruských politiků pojmenována nebyla, ale nejpravděpodobnějším bojištěm za hranicemi Ruska je při dnešním vývoji situace na Severním Kavkazu známé Pankisské údolí na severu Gruzie. Šedesát kilometrů dlouhou dolinu kontroluje tbilisská vláda jen asi z jedné třetiny. Ve zbývajících dvou třetinách zřejmě stále vládnou čečenští separatisté, kteří si v okolí zdejších sedmi či osmi čečenských vesnic vybudovali své výcvikové tábory, skladiště zbraní i místa pro odpočinek bojových oddílů.

Oficiální Tbilisi je si vědomo, že moskevské výhrady vůči situaci v Pankisské soutěsce jsou do značné míry oprávněné. Gruzínská vláda se již za doby panování bývalého prezidenta Eduarda Ševardnadzeho mnohokrát pokoušela situaci v tomto regionu zvládnout. Nepodařilo se jí to ovšem ani za asistence amerických protiteroristických instruktorů a mimochodem i s pomocí amerických peněz, vyčleněných a skutečně vydaných na zformování speciálních gruzínských jednotek.

Podle tvrzení ruského velvyslance pro zvláštní mise Lva Mironova "nelze vyloučit, že v pankisském údolí i nadále zůstávají čečenští ozbrojenci. Podle tohoto ruského vysokého diplomata o přítomnosti čečenských oddílů ve zmíněné lokalitě svědčí například nedávné prohlášení bývalého čečenského prezidenta a jednoho z nejhledanějších představitelů čečenského odboje Aslana Maschadova. Ten totiž ve vysílání oficiální gruzínské televize před pár týdny prohlásil, že citujeme "Čečenci budou bok po boku s bratrským gruzínským národem bojovat proti ruským imperiálním choutkám". Konec citátu.

Předsedkyně gruzínského parlamentu paní Nino Burdžanadzeová k napjatým vztahům mezi Moskvou a Tbilisi po několikerých ruských pohrůžkách prohlásila, že Rusko rozpoutává protigruzínskou hysterii a doslova řekla: "Jsme oprávněni považovat Rusko za nepřátelský stát, protože pomáhá také jihoosetskýma abcházským separatistům."

Šéfka gruzínského nejvyššího zákonodárného sboru tak nakousla další problém, významně ovlivňující rusko-gruzínské vztahy: Je jím tichá podpora Moskvy pro oba režimy v gruzínských autonomiích, které by právě Abcházii a Jižní Osetii rády dostaly pod ochranné křídlo Ruska. Přestože Ruská federace v nedávných rozhovorech mezi prezidenty obou zemí Saakašvilim a Putinem potvrdila, že považuje snahu nové hlavy gruzínského státu o obnovu územní a politické celistvosti Gruzie za naprosto legitimní, ve skutečnosti svou politikou zastřené i zcela otevřené podpory mocenských garnitur v Suchumi a Cchinvali situaci v celém kavkazském regionu dále komplikuje.

Celý problém aktuálních rozkolísaných gruzínsko-ruských vztahů bychom - nahlíženo středoevropskýma očima - mohli považovat za podružný a pro nás vlastně nezajímavý. Opak je však pravdou. Kavkaz se zejména po beslanském masakru ukázal být nejnápadnější Achillovou patou současného Ruska. Proto bude způsob, jakým Rusko a jeho kavkazští sousedé dokážou své vztahy urovnat či naopak neurovnat, velmi důležitým ukazatelem, co může zbytek světa od Moskvy očekávat. Jakýkoli další nezdar ochablé ruské říše v tomto regionu by mohl vést k následkům skutečně nepředvídatelným a sahajícím mnohem dál, než do kavkazských hor a jejich nejbližšího okolí.

autor: ldo
Spustit audio