George Bush má před sebou druhé funkční období

4. listopad 2004

Nebylo to drtivé vítězství nad demokratem Johnem Kerrym a neznamená ve svých důsledcích ani žádné politické zemětřesení. Prezident Bush ale zvítězil přesvědčivě, s převahou více než tří a půl milionu hlasů a dostal tak od voličů jasný mandát stát v čele Spojených států a řídit americkou politiku další 4 roky.

Když si uvědomíme, že spolu s jeho vítězstvím úterní americké volby posílily většinu Republikánské strany v obou komorách Kongresu, musíme chtě nechtě uznat, že zazněl hlas lidu, který dává přednost politice pravého středu.

Amerika zůstává sice nyní na první pohled hluboce rozdělená, což ostatně potvrdili bezprostředně po volbách i oba prezidenští kandidáti, ale přitom není pochyb o tom, že většina občanů Spojených států stojí teď jednotně za svým současným politickým vedením. Nutnost a naléhavou potřebu překonávat tuto rozpolcenost zdůraznil John Kerry v projevu, v němž přiznal volební porážku a něco podobného zřejmě silně cítí i George Bush, který krátce na to vyhlásil, že se vynasnaží být prezidentem všech Američanů.

Doslova řekl: "Amerika promluvila a já se teď skláním před podporou a důvěrou, kterou mi dali moji spoluobčané. Z této podpory vychází můj úkol sloužit všem Američanům."

Úterní americké volby prokázaly, že George Bush si získal upřímnou důvěru většiny občanů Spojených států a z jejich podrobnějšího statistického zkoumání vyplývá, že lidé prezidenta navíc obdivují za postoje, které zaujal a které voliči považují za "morální". Podle rozsáhlých průzkumů veřejného mínění mezi lidmi, kteří odcházeli z volebních místností, se většina Američanů domnívá, že hospodářství země teď sice není v dobrém stavu a že Bushova politika snižování daní mu vůbec neprospěla a dokonce si i většina myslí, že válka v Iráku vlastně ohrožuje americkou bezpečnost. Ale na druhé straně plná pětina amerických voličů považuje za nejpodstatnější tzv. morální hodnoty - které se tak svým významem vyrovnají jak problému terorismu tak ekonomice - a 80 procent z nich volilo právě George Bushe.

Jak poznamenal jeden z analytiků, George Bush je prvním republikánským prezidentem od Calvina Coolidge, který roku 1924 podruhé vyhrál a přitom posílil většinu republikánské strany v obou komorách Kongresu. Za demokratickou stranu se něco podobného naposledy podařilo Franklinu Rooseveltovi v roce 1936.

Někteří političtí pozorovatelé ve Spojených státech se už nyní zabývají otázkou, jaký bude Bushův program v jeho druhém funkčním období a v čem se bude pravděpodobně lišit od toho dosavadního. Během Bushovy předvolební kampaně zaznělo mnoho velmi odvážných slibů, které se zřejmě teď pokusí naplňovat. Jak ovšem analytikové upozorňují, bude muset jednat rychle, dokud má v rukou tak velkou moc.

Druhé funkční prezidentské období bývá o hodně jiné než to první už proto, že staronový obyvatel Bílého domu už není pod žádným nátlakem příštích voleb - ví totiž jistě, že za 4 roky bude muset z úřadu tak jako tak odejít. To mu do značné míry uvolňuje ruce k nepopulárním opatřením, k reformám, k nimž by se jinak asi neodhodlal. A právě proto je to období velmi obtížné, jak upozorňují analytici, protože prezident má ve skutečnosti na všechno, co udělá, jen velmi málo času.

George Bush slibuje, že snížení daní, které prozatím zavedl, zůstane permanentní, ačkoli americký rozpočet je, jak známo, vzhledem k jeho politice velmi napjatý. Chce reformovat důchodový systém a hlavně musí dořešit problém Iráku - panuje přesvědčení, že by měl ukončit válku, kterou začal.

Konkrétní náplň jeho příští politiky ale zůstává zatím pouze předmětem dohadů. Vše bude záležet na tom, která část poměrně široké vnitropolitické i zahraničně politické agendy dostane prioritu, s čím bude chtít prezident Bush brzy začít. Jak upozorňují analytici, zůstává otázkou, kolik bojů si vybere proti svým oponentům.

Právě proto, že by měl sjednocovat národ, že se vědomě staví do této role, nezvolí možná ta nejvíc kontroverzní témata, jako je třeba postup proti potratům anebo zákoné zakotvení zákazu homosexuálních sňatků. Uvidíme.

autor: Jan Bednář
Spustit audio