Genová terapie může prodloužit život

16. květen 2012
Monitor

Dospělé myši s jediným uměle vneseným genem prožily téměř o čtvrtinu delší život. Gen kóduje enzym telomerázu, který nastavuje konce chromozomů.

Genová terapie se obvykle spojuje s náhradou nefunkčních genů, které způsobují nějaké onemocnění. S genovými defekty je však přinejmenším částečně spojeno také přirozené stárnutí. Naznačuje to, že genová terapie by se mohla uplatnit také v terapii zaměřené na oddalování stárnutí a prodloužení života. Tým španělských vědců se zaměřil na takzvané telomery – repetitivní úseky DNA na koncích chromozomů, které se při každém dělení buňky o něco zkrátí. Jejich progresivní eroze nakonec způsobí, že se buňka přestane dělit a záhy odumírá. V zárodečných buňkách se však vyskytuje enzym telomeráza, který dokáže konce chromozomů zase prodlužovat.

Vědci vzali gen pro telomerázu a pomocí virového vektoru jej vložili do buněk dospělých myší. Telomeráza v nich začala fungovat a na opotřebované konce chromozomů přidávala nové sekvence DNA. Modifikované myši žily déle než obvyklých 150 týdnů – jedinci, do kterých vědci vnesli gen pro telomerázu ve věku jednoho roku života, měli o 24 % delší život, u starých myší ošetřených ve věku dvou let došlo ke 13% nárůstu délky života. Myši měly zároveň pevnější kosti, lepší metabolismus a podávaly lepší výkony v testech kognitivních schopností. Důležité je také zjištění, že myši s uměle vneseným genem pro telomerázu netrpěly rakovinou o nic častěji než jejich kontrolní sourozenci. Studie tak jako první tvrdí, že telomerázová genová terapie může být účinnou a bezpečnou cestou k prodloužení života a zlepšení zdravotního stavu ve stáří. Dalším krokem bude zjistit, jak by fungovala u savců s větší délkou života než mají myši.

Zdroj: EMBO Molecular Medicine

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.