Generál Řehka: Naše armáda je v podstatě velmi malý expediční sbor, byť kvalitní

Dívají se na sebe speciální síly jako na elitu Armády?

Určitě. Ano, díváme se na sebe jako na elitu. Ale to není o tom, kdo je elitnější nebo lepší, je to specifický druh sil. Stejně jako my se na sebe díváme jako na elitu se na sebe jako na elitu můžou dívat dělostřelci.

Váš výcvik je specifický. Za jak dlouho se dá vycvičit taková speciální jednotka?

Výcvik je delší, než u jiných jednotek. My si musíme vojáka specificky vybírat, máme zvláštní kritéria na výběr. Každá země to má jinak, u nás je ten výběr intenzivní, trvá týden a je hodně o psychologickém šetření. Nedíváme se tolik na to, co ten voják umí, jako spíš na to, čemu má předpoklady se do budoucna naučit. Kdybych to měl zprůměrovat, tak výcvik trvá tři až pět let.

Ve válce není armáda, ve válce je stát. Armáda je jen jedním z mnoha nástrojů. Já tvrdím, že naše současná armáda je natolik připravená, na kolik ji lidé chtějí mít připravenou. Karel Řehka

Je to určitě velmi náročný trénink. Jak velký je o takovou službu zájem?

Zájem je poměrně slušný. V dnešní době přicházíme do stavu, kdy se armáda a policie snaží doplnit počty. Všichni cílíme na jednu skupinu lidí. To znamená muž, nebo i žena, v mladším věku, zdravý, fit. My to máme ještě složitější, protože si vybíráme ještě z těch lidí, kteří už jsou do armády jednou vybraní.

Zdá se, že ve společnosti existuje pocit, že je naše země v nějakém ohrožení, podobně jako jiné evropské země. Pozorujete, že by v souvislosti s pocitem ohrožení stoupal zájem o výcvik ve vaší jednotce?

Lidi, kteří k nám jdou, musí mít za sebou nějakou praxi v armádě. Takže my tam nevidíme takový ten okamžitý skok, reakce společnosti. Armáda České republiky navyšuje počty, daří se jí poměrně dobře rekrutovat, naplnila rekrutační cíle.

Bezpečí jako samozřejmost

Vy jste například v rozhovoru pro Aktuálně.cz hovořil poměrně kriticky o tom, jak je Česká republika připravená na nějaký konflikt nebo ohrožení.

Dlouhodobě jsme otázky obrany ve společnosti podceňovali, dlouhé roky jsme si vybírali mírovou dividendu. Všichni jsme tady žili v pohodě, v bezpečí, žije si krásně, máme nádhernou zemi, žijeme si opravdu dobře. Myslím, že jsme to začali považovat za samozřejmost, ale ona to samozřejmost není.

Žili jsme, používáte minulý čas. Teď se doba nějak změnila?

Nejsem oprávněný hodnotit celkovou připravenost armády, ani si nejsem jistý, jestli jsem toho schopen. Máme řadu špičkových jednotek, koneckonců speciální síly jsou toho ukázkou, jsme opravdu na úrovni špičkových světových jednotek. Karel Řehka

Žijeme v ní dál, nějaké pozitivní signály jsou. Lidé si v reakci na věci, co se dějí kolem, víc všímají obrany. Dlouhá léta se mluvilo o tom, že teroristické útoky jsou prostě nevyhnutelné, že to není otázky jestli, ale kdy. Dlouho se diskutovalo o terorismu a najednou je to tady, v Evropě. Lidé zpozorní, plus nám to informační doba přináší přímo do obýváku. Takže jednak jsou to teroristické útoky, jednak prolomení tabu, jakým je okupace. V rozporu s mezinárodním právem byl obsazen Krym Ruskou federací, máme tady i nějaké nestabilní oblasti a občas poměrně intenzivní boje na Ukrajině, což není tak daleko. Lidé tohle všechno vnímají a ty otázky jsou tím pádem aktuálnější.

Česká armáda? Kvalitní expediční sbor

Jak je tedy česká armáda připravena na nějaký konflikt, na válku?

To je dost ošemetná otázka. Obrátil bych to. Lidé si neuvědomují, že příprava na válku není jen věc armády, to je zcela zásadní. Ve válce není armáda, ve válce je stát. Armáda je jen jedním z mnoha nástrojů. Já tvrdím, že naše současná armáda je natolik připravená, na kolik ji lidé chtějí mít připravenou. Poskytuje jim to, co od ní lidé dlouhodobě požadují a jak se o ni zajímají.

Když se podíváme na armádní rozpočet, tak ani 2 procenta slíbená NATO Česká republika neplní.

Pamatuju si doby, kdy ministr obrany bouchal pěstí do stolu a ostentativně odcházel z funkce, když mu snižovali rozpočet. Najednou hle a měli jsme jedno procento. To je odraz té urgence, toho ohrožení, které cítí společnost a toho, jak vážně bere obranu. Všechno je to otázka zadání. Dnešní armáda je v podstatě velmi malý expediční sbor, byť kvalitní. Tak to je, to není kritika armády, já jsem poslední, kdo by chtěl střílet do vlastních řad. Třeba je to dobře, nevím. Postrádám o tom diskuzi.

Postrádáte diskuzi i o tom, jestli by se neměla vrátit povinná vojenská služba?

Já osobně si myslím, že zrušení základní vojenské služby, a je to opravdu jen můj osobní názor, byla strategická chyba. Byť v té době jsem tomu tleskal, fandil a byl jsem jeden z těch, kteří v diskuzích s kamarády a kolegy byli pro, z pohledu obrany země to byla strategická chyba. Ale jestli si někdo myslí, že lusknutím prstu základní službu zase obnoví, to ne. Není tak dávno, co tady byla diskuze, jestli bychom se neměli vrátit k nějakým povinným odvodům. Vyvolalo to obrovskou bouři v politice i společnosti a nakonec se neděje nic.

Poslechněte si celé Interview Plus s Karlem Řehkou ze záznamu.