Gen inteligence

Harvardští biologové narazili při výzkumu schizofrenie na gen pro bílkovinu dysbindin-1 a jsou přesvědčeni, že jeho varianty významně předurčují vrozenou inteligenci každého člověka.

O podílu dědičných vloh na tom, jak nám funguje mozek, pochybuje jen málokdo. Jenže nakolik výkonnost mozku dědíme a nakolik je to výsledek celého komplexu vnějších vlivů? Už vývoj plodu v těle matky sehrává ve funkcích mozku budoucího dítěte významnou roli. Po narození se k nim přidávají další. Například podvýživa či nedostatek podnětů pro duševní rozvoj v prvních letech života mohou negativně poznamenat intelekt člověka na celý zbytek života.

Tým harvardských vědců vedených Katherine Burdickovou zkoumal dědičné vlohy pro schizofrenii a soustředil se na varianty genu pro bílkovinu zvanou disbindin-1. Její role v mozku je nejasná, ale vědci měli podezření, že má co do činění se schopností učit se a řešit problémy, s úsudkem a ukládáním informací do paměti. Disbindin-1 se vyskytuje v nejvyšších množstvích právě v těch oblastech mozku, které mají tyto vysoce náročné činnosti na starost. Sledování se zúčastnilo více než 200 lidí stižených schizofrenií a více než stovka duševně zdravých dobrovolníků. Gen pro disbindin-1 se u nich vyskytoval v šesti variantách, které se lišily jediným písmenem genetického kódu. Žádná z variant genu nezvyšovala riziko schizofrenie. Jedna ale snižovala intelekt jak u zdravých, tak i nemocných dobrovolníků. Její efekt byl ale velmi malý. Byla zodpovědná za 3 % rozdílů v inteligenci mezi jednotlivými dobrovolníky. To potvrzuje dosavadní představu, že dědičné předpoklady pro zvýšenou inteligenci určuje souhra velkého počtu genů, z nichž každý přispívá k celkovému výsledku jen malou měrou. Pro vnější vlivy, jako je výchova nebo výživa, tak zbývá dost a dost prostoru.