František je radikál, vulgární a bulvární. Srozumitelný a konzervativní intelektuál, míní kněz Lovaš
„Jako kněze mě velmi těší, že máme papeže, kterému můžeme rozumět. Nejen my kněží, ale i obyčejní lidé. Že mluví jazykem, který byl pro církev poslední roky velmi cizí,“ hodnotí přínos papeže Františka katolický kněz Karol Lovaš. František při setkání se slovenskými jezuity prohlásil, že někteří nepřátelští preláti by chtěli, aby zemřel, a že při jeho operaci už chystali konkláve. Lovaš ale Františkův přínos církvi chválí.
Lovaš v debatě Vertikály tvrdí, že katolická církev před příchodem Františka mluvila „prazvláštním jazykem“. „Byli jsme nesrozumitelní. A najednou přišel František a začal věci nazývat tak, jak jsou. Černá je černá, bílá je bílá.“
Na současném papeži si cení i toho, že připustil, že církev má za sebou krvavou historii. „Řekl, že církev by se měla omluvit za všechny momenty, kdy ve jménu Boha zabíjela. Fundamentalismus a extremismus je totiž v církvi hluboce zakořeněný, naše dějiny jsou toho důkazem,“ hodnotí.
A vyzdvihuje: „Papež František je radikál, protože vzal Krista vážně. Je vulgární a bulvární – v tom původním smyslu slova. Vulgární jako lidový. A bulvární jako pro celou ulici. Ale to neznamená, že je jednoduchý. On je naopak intelektuálem. Je to konzervativní papež, ale zároveň je srozumitelný.“
Jak hodnotí působení papeže Františka filozofa, vysokoškolský pedagog a někdejší politik Daniel Kroupa? Ptá se Eva Hůlková.
Poslechněte si i první část Vertikály. Naděžda Hávová v ní probere čerstvou zprávu o zneužívání ve francouzské církvi. Připomene, že církev na Haiti pomáhá s rekonstrukcí po zemětřesení. A zmíní také Mezinárodní den paliativní a hospicové péče.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
