Francouzské NE

Podmínkou přijetí evropské ústavy je její schválení ve všech členských zemích unie. Lze si představit, že se ve Francii referendum zopakuje, jako se například zopakovalo referendum o rozšíření unie v Irsku. Aby ale opakované francouzské hlasování dopadlo kladně, musely by se změnit důvody, proč včera dopadlo záporně. Pro ústavu hlasovala pravice, proti byli vesměs lidé, kteří v evropské integraci spatřují ohrožení svých sociálních jistot. Prezidentu Chirakovi se nepodařilo většinu voličů přesvědčit, že evropská ústava posiluje francouzský sociální model a apel na vlastenectví se minul účinkem. Lidé neřešili, co prospěje Francii, respektive francouzské politické reprezentaci, ale vážili, zda na integraci Evropy osobně vydělají. Převážil názor, že ne.

Euroústava u Francouzů neprošla nikoli pro to, co si v ní přečetli, ale pro to, co v ní nenašli. Jiná věc je, že nevydělají ani na odmítnutí euroústavy, která představuje pokus, jak při řešení společných problémů postupovat v Evropě efektivněji než dosud. Svým NE Francouzi zakonzervovali stav, se kterým jsou nespokojeni. Možná se ale časem ukáže, že tím přinutili politiky, aby přišli s nějakým lepším řešením, než jaké jim dali k úvaze včera. Úkolem politiků je konec konců nabízet koncepty. Ukazuje se, že lidé nespojují své osobní životní vyhlídky s mocenskými strategiemi politické a ekonomické elity, a to je možná důležitějším vzkazem z francouzského referenda než pouhé ano či ne politickému manuálu.