Francie se blíží hospodářské stagnaci

Statistický úřad připravil Raffarinovi na konci dovolené nepříjemný dárek. Francouzská ekonomika v prvním čtvrtletí sice ještě vzrostla o chabých 0,2 procenta, ve druhém už ale hospodářský růst zaznamenal pokles o mínus 0,3 procent. K tomu, a to je pro premiéra závažnější signál, zcela vysadil poslední motor ženoucí ekonomiku kupředu, to znamená spotřeba domácností.

Francouzský předseda vlády sice od 2. čtvrtletí, vzhledem k rozsáhlým stávkám v květnu, žádné zázraky neočekával, míra propadu hospodářského růstu jej ale zaskočila a s ním mnohé odborníky. K tomu 3. čtvrtletí nevypadá vůbec slibně. K tradičním srpnovým dovoleným, které přinášejí každoročně útlum hospodářské činnosti, se připojilo staleté sucho, které decimuje zemědělskou výrobu. Pokud tedy Francie zaznamená také v tomto čtvrtletí negativní hospodářský růst, ocitne se podle mezinárodních měřítek v recesi.

Je proto s podivem, že francouzské Ministerstvo financí stále trvá na původní prognóze celoročního hospodářského růstu o 1,3 procenta. Je na něm sice postaven letošní rozpočet, ale předpoklady odborníků z pařížského nábřeží Bercy, kde ministerstvo sídlí, se stále více posouvají do oblasti zbožných přání.

Navíc již několik měsíců roste nezaměstnanost a opět se přiblížila 10 procentům práceschopného obyvatelstva. A jak již bylo řečeno, Francouzi přestali konzumovat a začali šetřit. Úroveň spoření dosáhla v červenci 17,3 procenta, což je evropský rekord. Peníze ve spořitelnách tak chybí v obchodech, zboží leží, továrny snižují výrobu a firmy propouštějí. Začarovaný kruh je uzavřen.

Není ale jediný. Přes nižší příjmy státní pokladny trvá prezident Chirac na plnění svého volebního slibu, to znamená každoročnímu snižování daní z příjmu. Na příští rok stanovil svému premiérovi cíl snížit daně o celá 3 procenta. K tomu vedou pouze 3 cesty. Hospodářský růst, seškrtání výdajů státního rozpočtu, nebo prohloubení deficitu. A zde Jean-Pierre Raffarin nemá za stávající situace prakticky žádný manévrovací prostor. O výrazný růst hospodářství se může dnes tak akorát modlit. Popustit uzdu rozpočtovému deficitu brání Maastrichtské dohody. Už takhle Francie neplní kritéria a ani sliby, které svým partnerům dala. Nezbývá tedy nic jiného, než škrtat.