Finské parlamentní volby

19. březen 2007

Nejdříve to vypadalo na jedny z nejnudnějších voleb posledních desetiletí, které se zapíšou do historie mimořádně nízkou volební účastí. Teprve krátce před zahájením hlasování se atmosféra zahřála. Předmětem kampaně se neplánovaně stala nová témata, v první řadě otázka snižování daní, zdravotnictví a sociální záležitosti.

0:00
/
0:00

Nejvíce hlasů získala podle očekávání Strana středu dosavadního - a podle všeho i příštího - premiéra Matti Vanhanena. Otázkou dne ovšem nebylo ani tak to, kdo bude vítězem voleb, ale spíše to, kdo se umístí na druhém místě a bude se Stranou středu spoluurčovat vládní politiku. Až do voleb Strana středu vládla v koalici s dosavadní dvojkou, Sociálně demokratickou stranou. Ta během kampaně těsně soutěžila s pravicovou Stranou národní koalice - tak to alespoň vypadalo podle předběžných průzkumů. Po sečtení hlasů se ale ukázal veřejnosti jiný obrázek. Vítězný Vanhanen a jeho Strana středu podle očekávání vyhráli, na druhém místě však nebyla jako dosud sociální demokracie, ale pravicová Strana národní koalice. Ta díky historickému výsledku dokonce získala jen o jediného poslance méně než Strana středu, a chybělo jí jen málo k tomu, aby slavila nečekané vítězství. Za těchto okolností to tedy bude pravice, a nikoli levice, kdo od vítězné Strany středu může očekávat pozvánku ke koaličním rozhovorům, a to přesto, že dosavadní koalice má více než polovinu mandátů a mohla by teoreticky volební neúspěch přežít.

Šéf Strany národní koalice, teprve pětatřicetiletý Jyrki Katainen, dokonce hned po zveřejnění výsledků prohlásil, že by bylo podivné, kdyby se jeho strana nestala součástí vlády. Katainenova strana bude ve vládě pravděpodobně prosazovat některé liberální reformy, zejména změnu daňového systému; i když experti předpovídají, že změny v hospodářské politice nebudou velké. V současné době je totiž Finsko považováno za velmi úspěšnou zemi.

V této poklidné zemi žije jen něco přes pět milionů lidí, dvě třetiny jejího území pokrývají lesy a dalších deset procent vodní plochy. Skoro se o něm v zahraničních novinách nemluví, a když, tak jen o hokejovém týmu nebo o nových mobilních telefonech, které se tam vyrábí. Přesto by se Finsku pozornost věnovat měla - v některých ohledech je nám tato země podobná a můžeme se od jejích obyvatel hodně naučit.

Zpoza železné opony jsme Finsko vnímali jako součást západního světa, nebyla to ale tak docela pravda. V uplynulých staletích bylo podrobeno jiným státům, nejdříve Švédsku a posléze Rusku, a ani po druhé světové válce, kdy Sovětský svaz garantoval jeho hranice, nebylo zcela suverénní. Podle smlouvy o přátelství z roku 1948 se zavázalo, že přes jeho území nebude veden útok proti Sovětskému svazu, což v praxi znamenalo stav, kdy vláda v Helsinkách měla svázané ruce v mnoha otázkách zahraniční politiky. Finsko nikdy nevstoupilo do NATO a členem Evropské unie se stalo teprve v roce 1995, kdy po rozpadu SSSR přestala platit zmíněná sovětsko-finská dohoda. Rozpad východního bloku sice Finsku prospěl geopoliticky, ale způsobil mu také značné hospodářské potíže. Finská ekonomika byla navázána na obchod se Sovětským svazem a po jeho hospodářském kolapsu následoval i ve Finsku ekonomický útlum. Finsko se tehdy stejně jako my vydalo cestou ekonomických změn. Jejich reformy byly založené na podpoře vzdělání a na systematickém zvyšování kvalifikace pracovní síly.

Veškeré vzdělání je ve Finsku zdarma, k rozdělení na akademickou a učňovskou větev dochází až kolem šestnáctého roku. Finští školáci přitom začínají chodit do školy až v sedmi letech a tráví v lavicích méně času než jiní. V mezinárodních srovnáních však patří vždy k těm nejlepším. Není tedy divu, že po vážných potížích počátku 90. let dnes Finsko exportuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou, jako je elektronika. V posledním roce bylo nejrychleji rostoucí ekonomikou euro-zóny.

Finsko nicméně má své problémy. Například má jednu z průměrně nejstarších populací v Evropě, což začíná zatěžovat jeho důchodový systém. Letošní volby byly poslední, v nichž lidé v pracujícím věku co do počtu převažovali nad lidmi v důchodovém věku. Také nezaměstnanost se pohybuje jen těsně pod deseti procenty, což je ve srovnání s ostatními severskými ekonomikami výrazně více. V létě předloňského roku byl rozsáhlými stávkami ochromen papírenský průmysl, a pokud nová vláda se pokusí o další reformy, nové stávky mohou následovat. Nyní bude tedy pět milionů Finů čekat na výsledek jednání o nové koalici, ta mohou trvat i několik týdnů. Nejpravděpodobněji půjde o pravo-středovou vládu Strany středu a Strany národní koalice spolu s některou z pěti menších stran, které se do parlamentu dostaly. Jedním z důležitých vládních témat bude změna dosavadní zahraniční politiky. Pravice možná bude žádat přiblížení země k Severoatlantické alianci, tedy změnu dosud neutrálního postavení země.

Před půl rokem také v sousedním Švédsku voliči rozhodli o změně vlády a levicovou sociálně demokratickou vládu vystřídal středo-pravicový kabinet. Totéž se už dříve stalo v Dánsku a na Islandu. Jestli jde o nějaký dlouhodobý trend v dosud tradičně sociálně-demokratické severní Evropě je zatím těžké předpovědět.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio