Filipíny na vzestupu
Země tisíce ostrovů. Tak by se daly nazvat Filipíny, ostrovy na půli cesty mezi Indonésií a Čínou. O Filipíncích se říká, že jsou zajímaví, dokonce nejpříjemnější lidé na světě. V USA například patří migranti z Filipín mezi nejúspěšnější národnostní menšiny. Mnoho filipínských imigrantů žije také v arabských zemích a v Evropě, většina jich ale zůstává v Asii.
Pro Evropu Filipíny objevil mořeplavec Fernao de Magalhaes na své cestě kolem světa. Po roce 1571 kolonizovali zemi Španělé, kteří zde vládli do konce 19. století. Vytvořili velkou říši plnou plantáží, na kterých pracovali místní obyvatelé. Ti však v té době migrovali po ostrovech jen minimálně. Většina z nich měla malajsijský původ, což bylo ovlivněno několika vlnami migrací z asijské pevniny od 1. tisíciletí před Kristem. Pod španělským vlivem se zde udržela katolická víra, která překonala vliv islámu. Situaci změnila hlavně španělsko-americká válka, která uvedla Filipíny až do roku 1946 do područí USA. Po svém osvobození si místní obyvatelé ještě zakusili totalitní vládu Ferdinanda Marcose, dnes zde už ale dávno mají demokracii.
Dnešní Filipínci tvoří pestrou směsici národů a místních kmenů. Oficiálně je na ostrovech vedeno 60 největších etnik. Národy Ifugao a Bontoc žijí na největším ostrově Luzon, kde leží i hlavní město Manila. Mangyanové zase žijí většinou na Mindoru a Negrité v pohoří Sierra Madre. Kromě původních Filipínců tvoří 1,5% obyvatel etničtí Číňané, pak taky tisíce Američanů a Španělů, kteří zde obchodují a snaží se zemi zaměřit na moderní technologie. Od Filipín by se rádi odtrhli muslimští Morové, kterých žije 5% na jižních ostrovech. Sami se totiž nepovažují za Filipínce a jejich bojovníci, jako ze známého sdružení Abú Sayyaf po svých útocích proti státu často dostávají azyl v arabských zemích.
Kromě 80 miliónů Filipínců existuje ještě 11 miliónů "zámořských Filipínců". Toto obrovité číslo vypovídá o velké migraci z této chudé země, někdy považované za ráj na zemi. Více než milión jich například žije v Saúdské Arábii a nejméně 500 000 ve Spojených arabských emirátech. Muži zde většinou pracují na stavbách a ve službách, ženy jako chůvy a zdravotní sestry, kterých je všude nedostatek. Mnoho z nich už tyto muslimské země považuje za svůj domov, kde hodlají žít po další generace. Podobná situace je i v Evropě, hlavně ve Velké Británii, Itálii nebo Německu. Často vysokoškolsky vzdělané ženy tu pracují v rodinách jako zdravotnice, au-pair nebo služky. Právě evropští muži si však čím dál častěji tyto ženy berou za manželky.
Trochu jiná situace pro Filipínce je v Severní Americe. V USA i Kanadě často tvoří vyšší střední vrstvu a po amerických Indech mají druhý nejvyšší příjem v HDP z asijských národností. Už v počátku migrací byla jejich výhodou perfektní znalost angličtiny, kterou získali díky kolonizaci Spojenými státy. Tak se mohli rychle integrovat do společnosti a kromě průmyslu a obchodu být zaměstnáni i v kvalifikované práci v kancelářích a vzdělávání. V Kanadě dnes žije 400 tisíc původem Filipínců a v USA dokonce přes 2 milióny! Ukazuje se tedy, že přizpůsobivost těchto obyvatel je obrovská a Filipínci mají i do budoucna velký potenciál.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
