Fidel Castro zrušil kubánský Tuzex

Havana totiž rozhodla, že s okamžitou platností zavře všechny prodejny, kde lze nakupovat zboží za dolary vyjma těch, které prodávají potraviny a hygienické potřeby. Prakticky jde o mnoho výrobků od benzinu až po domácí spotřebiče a oděvy jako jsou třeba botasky nebo punčochové kalhoty. Ihned poté, co vláda své rozhodnutí oznámila, postavili se Kubánci houfně do front, aby nakoupili aspoň to, co se ještě dá. Někdo si koupil tři televizory, jiný si naplnil benzínem vanu, která stejně není k ničemu, protože příděly vody jsou v Havaně omezené.

Jaké jsou vlastně sankce Washingtonu? President Bush obdržel zprávu o stavu lidských práv na Kubě s doporučeními, jak uspíšit pád Fidela Castra a zabránit tomu, aby na ostrově nenastal chaos. Řada bodů pětisetstránkové zprávy je tajná, ale obyčejných lidí se dotýkají zejména dvě opatření. Kubánští emigranti žijící v USA smí navštěvovat své příbuzné pouze jednou za tři roky, zatímco dosud směli jezdit na ostrov jednou ročně. V této souvislosti je třeba připomenout, že ostatní občané USA nesmí jako turisté jezdit na Kubu už dávno. Obcházejí to tím, že jezdí přes Mexiko a kubánské úřady jim vycházejí vstříc tím, že jim nedávají razítko do pasu. Druhým, ještě významnějším opatřením je omezení finanční podpory z USA na Kubu.

Dosud směli kubánští emigranti v USA zasílat svým příbuzný 1200 dolarů ročně, nyní se tato suma snížila na polovinu. Obě opatření znamenají významné přiškrcení přílivu valut, které havanská vláda nutně potřebuje. Pro jejich snazší tahání lidem z kapes byla před časem vytvořena síť obchodů, kde se dalo nakupovat za takzvaně konvertibilní pesa, jež se směňují s dolarem jedna ku jedné. Jejich funkce je podobná tuzexovým bonům platným u nás za socialismu.

Je samozřejmé, že za pesa, byťsi konvertibilní, nenakoupíte žádné dolary. Lidé si tedy zcela přirozeně navykli kupovat přímo za ně. Kromě toho existuje i normální kubánské peso, které dostávají jako mzdu všichni pracující Kubánci. Není divu, že někteří občané to považují za ponižující, vždyť je to jakoby se u nás běžně platilo rubly nebo markami. A k tomu je třeba přičíst, že některé druhy zboží jsou ke koupi pouze za dolary.

Na Kubě existuje, dá-li se to tak říct, ještě jedna měna, tedy v pořadí už čtvrtá. Jsou to potravinové lístky, na které lze sice levně nakoupit, ale i při sebevětší skromnosti je třeba přikupovat jídlo na volném trhu. Prostý Kubánec tak žije svůj život sháněním věcí a jídla.

Zahraniční zpravodajové na Kubě nemohli pochopit, proč se Fidel Castro rozhodl zavřít obchody, které vlastně stahují od lidí valuty. Zboží v nich je zdaněno 240 procenty a prodá se ho ročně za 700 milionů dolarů, což představuje 20% devizových příjmů státu. Uzavření obchodů označili experti za kontraproduktivní. V Havaně se ale teď proslýchá, že jde pouze o celkovou inventuru, která má trvat dva tři týdny.

Na Kubě je totiž veřejným tajemstvím, že v obchodech, v nichž se platí dolary, bují korupce a krade se. O inventuře se však ve vládním prohlášení oznamujícím zavření těchto obchodů nic neříká. Zato v něm vláda vypočítává řadu úsporných opatření, jak překonat vleklou hospodářskou krizi na ostrově. Například hledáním dalších nalezišť ropy, kobaltu a niklu. Slibuje také, že nezaměstnanost v zemi nestoupne nad 2.5 procenta. To je ovšem zavádějící údaj, neboť tisíce Kubánců je vedeno v zaměstnání, kam přichází jen když jsou vedením podniku vyzváni. Třeba, když mají dělat štafáž na protiamerických demonstracích. Havanou teď koluje slogan - vtip, který vystihuje situaci obyvatel pod Castrovou vládou: Ami go home y nosostros lleven consigo (i nosotros ljeven konsigo). V překladu to znamená: Amíci, táhněte domů a nás vemte sebou.