Felix Hartlaub: Viděno zdola. Zápisky z Hitlerova hlavního stanu
Tři neděle před koncem druhé světové války zemřel Felix Hartlaub a nikdo nevěděl, že v něm německá literatura ztratila snad nejslibnější prozaický talent, jaký měla v té době. Veškeré dílo tohoto 32letého autora obsáhl ani ne 500stránkový svazek, jehož těžiště je třeba vidět ani ne tak v řadě stylově vybroušených povídek, ale především ve 200 stranách jeho deníků.
Hartlaub byl vzděláním historik a jako takový byl časem přidělen jako archivář do Zahraniční kanceláře v Paříži a později (1942) se náhodou dostal do funkce písaře válečného deníku Hitlerova hlavního stanu.
To byla výjimečná, vyhrocená, ba přímo děsivá situace: člověk Hartlaubovy kultury, nesmírně senzitivní, intelektuálně vyspělý, meditativní typ, plod skleníkového ovzduší německého měšťanského humanismu stojí oděn v uniformu v samém centru válečné mašinérie, je sice jaksi na periferii vlastního válčení, ale přece dokonale „při tom“. A k tomu je ten člověk nadán výjimečně pozorným zrakem a podivuhodnou schopností slovem vyjádřit viděné.
S nechápající hrůzou zírá Felix Hartlaub na skutečnosti války („Na skutečnosti světové války jsem i přes veškeré politizování jednoduše nebyl připraven, jsem zcela zaskočen,“ píše v dopise). Jeho korespondence a deníky nejsou cenné jen jako dokument (vysoké umělecké úrovně) z prostředí až senzačně zajímavého.
Čtěte také
Od válečné literatury, jak ji známe, se liší tím, že tu jde o aktuální obraz dění zevnitř a zároveň o symbolický obraz typické situace německého člověka – mladého vzdělance. Hartlaubovy záznamy „kolísající mezi básní v próze a satirickou reportáží“ (jeho charakteristika) jsou přesvědčivým svědectvím vnitřní situace člověka „v obklíčení“.
Intenzívní pocit osamělosti, patrný jasně už u mladého Hartlauba, má být překonán exaktním záznamem, přepisem reality, a skutečně, zejména v závěru, ústí jeho zážitky v komplexní zobrazení obecné válečné situace jakožto podobenství s obecnou platností.
Radioknihu můžete poslouchat celé čtyři týdny.
Související
-
Za rovnocennost evropských plemen aneb Jak československá antropologie polemizovala s nacismem
A jak to šlo dohormady s prosazováním nucené sterilizace handicapovaných, alkoholiků nebo recidivistů?
-
Oppenheimer jako Americký Prométheus. Pro „otce atomové bomby“ byl jeho úspěch spíš noční můrou
Málokdo ovlivnil světové dějiny takovým způsobem jako americký fyzik J. Robert Oppenheimer, který žil v letech 1904 až 1967 a stal se „otcem atomové bomby“.
-
Kdy vypukne válka? Ptá se polský historik a bohemista Piotr Majewski ve studii o krizi v roce 1938
Historie není nudným výčtem dat, je strhující detektivkou. Tedy když umí historik psát tak zasvěceně a zároveň čtivě jako polský znalec českých dějin Piotr Majewski.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
