Fallúdža pod kontrolou, Irák zatím ne

15. listopad 2004

Fallúdža byla osvobozena, boje pokračují. Tak jako mnohokrát v minulosti, i nyní dokázali klást vzbouřenci podstatně menší odpor, než se původně předpokládalo. Jejich slova byla silnější než reálné činy. Potvrdila se ale naneštěstí i druhá strana mince, že totiž rozdrcení základen teroristů ani zdaleka neznamená definitivní konec teroristických akcí. K podstatě jejich strategie totiž patří schopnost rychle se přesunout jinam - pokud se jim samozřejmě podaří uniknout.

Boje o Fallúdžu trvaly týden, zahynuly při nich skoro čtyři desítky Američanů, dalších 275 bylo zraněno, ovšem čtvrtina těchto vojáků se po několika dnech vrátila znovu do služby. Ztráty irácké armády byly minimální. Jinými slovy, spojenci zaznamenali z vojenského hlediska oslnivý úspěch, když si uvědomíme, že se bojovalo skoro o každý dům - a těch je ve Fallúdži 50 000.

Důležité jsou ztráty na straně povstalců. Oficiální zdroje uvádějí 1200 mrtvých. A co je podstatné, Fallúdžu bude nyní kontrolovat irácká vláda, takže teroristé ztratili svoji pravděpodobně nejdůležitější základnu.

Počty zabitých civilistů uváděny zatím nejsou. Bylo by samozřejmě naivní myslet si, že limitují k nule. Namístě je ovšem otázka zodpovědnosti. Nesou ji především teroristé, kteří považují za součást vlastní taktiky útoky z míst vysoké koncentrace obyvatel. Ďábelsky počítají s tím, že armáda kvůli civilistům nebude opětovat palbu - a když ano, využije pro změnu propaganda teroristů skutečnost, že přišli o život nevinní lidé. Mimochodem, tuto praxi zná dobře Izrael, který musel mnohokrát čelit útokům ze škol plných dětí, či nemocnic, kde byli pacienti.

Co se týče Fallúdže, faktem je, že humanitární pracovníci z iráckého Červeného půlměsíce kritizovali americké velení s tím, že mělo umožnit přístup k obyvatelům města ještě během bojů. Poukazovali na to, že mnoho civilistů tam bylo uvězněno v těžkých podmínkách. Armáda ovšem tvrdila, že i ona poskytuje obyvatelům pomoc, takže příslušný konvoj musel zůstat v hlavní nemocnici na okraji města. Dodejme, že ve Fallúdži zůstala část obyvatel na vlastní riziko, neboť většina jich byla evakuována. I tak se ale předpokládala přítomnost zhruba 50 000 civilistů.

Jeden z místních islámských duchovních, který neuvedl svoje jméno, prohlásil, že boje budou pokračovat. Britský deník Guardian citoval jeho slova: "Možná dostali Fallúdžu, ale v Iráku je 18 provincií. Amerika popadla dech naposled". Jeho slova svědčí o odhodlanosti povstalců, jsou ale zjevně silnější, než možnosti povstalců. I když je pravda, že útoky nyní pokračují v dalších sunitských oblastech, včetně samotného Bagdádu. Několik explozí zasáhlo dokonce takzvanou "zelenou zónu", kde je irácké i spojenecké vedení a jež je pozorně hlídána.

Na podporu povstalců ve Fallúdži vypukly navíc další nepokoje v Mosúlu, který leží v severních, kurdských oblastech, ale jeho obyvatelstvo tvoří z většiny sunité. O další, roztroušené útoky nebude určitě nouze.

Irácký premiér Aláví zdůrazňuje, že Fallúdžu bylo třeba dostat pod kontrolu, neboť tam byla vysoká koncentrace zbraní a munice. Čtyři stovky povstalců se podařilo zadržet - a ukazuje se, že mnozí pocházejí ze zahraničí. Například ze Sýrie, Saudské Arábie, Afghánistánu či Maroka. V průběhu dnešního dne zničili Američané obří bunkr, ve kterém měli povstalci základnu. Objevili také místa, kde teroristé zadržovali a vraždili rukojmí.

Po ukončení základní ofenzivy byly dnes otevřeny hranice mezi Irákem a okolními státy, kromě Sýrie. Podle armády jsou totiž pod kontrolou všechny sektory Fallúdže a místní boje pokračují už pouze v izolovaných místech. To, že celá akce trvala jenom týden, je psychologicky důležité pro iráckou vládu, přesněji řečeno pro premiéra Alávího, který není sunita, ale šíit. Nebylo pro něj totiž lehké přesvědčit zbytek kabinetu - a největší strana sunitů dokonce dočasně vystoupila z vlády.

Pro budoucnost Iráku budou mít nyní zásadní důležitost lednové volby. Pokud se je podaří uspořádat, bude mít nová vláda silnější mandát. Její slabinou mohou být spory mezi jednotlivými frakcemi. V americkém tisku se už nyní objevují spekulace o tom, jak dlouho vlastně bude muset nechat Washington v Iráku vlastní vojáky. Žádný odhad nejde pod jeden rok - je ale možné, že přítomnost Američanů se nakonec protáhne spíš na několik let.

Protože ale prezident Bush znovu vyhrál volby, vedení v Bagdádu může mít jistotu, že Spojené státy se budou angažovat naplno. Pokud se stane navíc dominantou Bushovy politiky v druhém období Blízký východ, zachová si Irák nepochybně vysokou prioritu.

autor: Daniel Raus
Spustit audio