Existuje křesťanská politika?

Člen celostátního výboru KDU-ČSL a ministr Cyril Svoboda rozvířil letní politické vody návrhy, jak reformovat svou politickou stranu. Symbolem by mělo být zkrácení názvu z dlouhého Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová na prostý Lidová strana.

Nepřímo tak položil otázku, zda-li do české politiky patří křesťanská strana, lépe řečeno křesťansko demokratická a vůbec, zda-li se politická strana má hlásit ke křesťanství a včlenit si to přímo do názvu. V české ateistické společnosti je to totiž spíše kontraproduktivní.

Nyní probíhá vzrušená diskuse o vyrovnání se státu s církvemi, které by mělo po dlouhých letech znovu přinést jejich finanční samostatnost. A byl to opět Cyril Svoboda, který otevřel diskusi o výraznějším příspěvku věřících na své církve.

Strana, která má v názvu křesťanství, je chápána jako zastánce nekonečné podpory církve, či církví, z veřejných zdrojů. Problém bude v tom, zda-li nemůže jít o pojem vyprázdněný, jako je tomu v případě dalších slov v názvu KDU-ČSL, jak na to Svoboda upozornil. Nejde o unii, ani o stranu československou.

Jde ale určitě o stranu v dobrém slova smyslu konzervativní, vycházející z křesťanských kořenů. Je ale někdy právem kritizována za svůj přílišný pragmatismus a snahu být u toho bez ohledu na ideje. Sám Svoboda je ve velmi prekérní symbolické situaci, kdy se soudí o údajné dědictví jakéhosi domu s křesťanskou charitativní organizací, které ho odkázala restituentka.

Na Svobodu za jeho právní pomoc pamatovala jen miliónem korun, což se mu zdá málo a riskuje svým procesem, že celý zbytek dědictví tak místo charitativní organizaci propadne státu. Tak se ministr Svoboda chová poněkud nekřesťansky a projevuje neuvěřitelnou disproporci mezi slovy a činy.

Jako když se KDU-ČSL svým názvem může hlásit k tradičnímu evropskému proudu křesťanské demokracie, který je pilířem evropské poválečné integrace a prosperity. K tomuto rozměru se ale strana příliš nevyjadřuje a ač je členem Evropské lidové strany, její evropské zakotvení není čitelné.

Křesťanské politické skupiny nalezneme také v jiných politických stranách. V ODS je například představují politikové, pocházející ze sloučené Křesťanskodemokratické strany. V ČSSD je to silná skupina kolem církevní komise, jejím viditelným představitelem je poslanec, bývalý ministr vnitra a nyní ministr stínový František Bublan, dříve duchovní.

Shrňme tedy, že křesťanská, či křesťansko-demokratická politika není otázkou hesel, ale především otázkou tradice a idejí, ze kterých vychází současná Evropa a není korektní ji zužovat jen na otázku církevního majetku. Proto patří i do politiky české, jestli je ale nutné to deklarovat přímo v názvu strany, to bych zatím nechal bez odpovědi, to bude určitě otázkou dalších diskusí.