Evropský parlament není radno podceňovat

Od toho se poté odráží zájem a volební účast, výběr volebních témat i přístup médií. Možná je ale na čase oprostit se od stereotypů a než nad blížícími se volbami mávneme rukou, zjistit jakými pravomocemi Evropský parlament skutečně disponuje. Či poněkud obecněji, zamyslet se nad tím, jaká je jeho pozice v rámci Unie a evropské integrace. Uvádí se, že 60% - 70% práva členských států má původ v normotvorbě EU. Význam Evropského parlamentu se tedy bude logicky odvíjet od toho, jakou měrou se podílí na tvorbě komunitárního práva. Při přijímání legislativních aktů se rozlišuje řádný legislativní postup neboli spolurozhodování. Při něm mají Parlament a Rada rovnocenné postavení. Touto formou jsou přijímány dvě třetiny evropských právních předpisů. Druhým způsobem je mimořádný legislativní proces, který se uplatňuje v menšině případů, a kde má Parlament pouze konzultační roli. Nutno však dodat, že Rada často nemá oprávnění bez této konzultace sama rozhodnout. Skeptik deformovaný úrovní české politiky by mohl namítnout, že jde o zbytečnost, neboť Rada nemusí zohlednit stanovisko Parlamentu a Parlament zas může Radu vydírat tím, že konzultaci neposkytne. V Evropské unii však málokdy dochází k brutálnímu válcování soupeře a naopak se zdůrazňuje umění konsensu a kompromisu. Rada EU má tedy v případě schvalování evropských předpisů stále navrch, nicméně Parlament se stále více staví do pozice rovnocenného partnera. Podobně je to i s legislativní iniciativou, kterou sice dle Smluv disponuje výhradně Komise, ve skutečnosti však dochází k intenzivním konzultacím s Parlamentem. Řada návrhů legislativních aktů tak vzniká v jejich úzké spolupráci. I v tomto případě Parlament de facto získává to, co mu de iure nenáleží. Ve vztahu ke Komisi má Parlament ještě jednu nepřehlédnutelnou pravomoc - nejenže jím musí být schválena, ale může ji také kdykoliv vyslovit nedůvěru a donutit ji tak k rezignaci. Zbývá ještě připomenout pravomoc rozpočtovou a kontrolní. Evropský parlament se plnohodnotně podílí na tvorbě unijního rozpočtu, a i když v některých oblastech jako například zemědělství má konečné slovo Rada, platí, že bez podpisu předsedy Parlamentu rozpočet není možno plnit. Mezi kontrolní funkce pak patří pravomoc vyšetřovat členské státy pro nesprávné uplatňování komunitárního práva nebo možnost žalovat u Evropského soudního dvora Komisi či Radu pro zanedbání povinností. Evropský parlament již zjevně dávno přestal být odpoledním debatním kroužkem, kde se fakticky o ničem nerozhoduje. Netřeba dodávat, že Lisabonská smlouva pokračuje v zrovnoprávňování Parlamentu s Radou a přiznává mu další pravomoci. Z dlouhodobého hlediska se tak postavení Evropského parlamentu soustavně zlepšuje. S přihlédnutím k tomu, že Evropský parlament začínal jako sbor vyslanců národních parlamentů, je dnes tento přímo volený orgán, kde se poslanci organizují podle politické nikoliv národní příslušnosti, velkým úspěchem evropské integrace. Zároveň je jedním z nejlepších ukazatelů její úrovně. Vzájemný poměr Rady a Parlamentu vypovídá o charakteru Evropské unie. Zjednodušeně řečeno, ukazuje nakolik to ještě je projekt mezinárodní a nakolik již nadnárodní - občanský. Evropská unie je hybrid nadnárodní a mezinárodní organizace, nicméně s přihlédnutím například k proceduře změn primárního práva, ji lze stále spíše považovat za mezinárodní organizaci. Onen nadnárodní princip ztělesňuje Evropský parlament, který navíc disponuje něčím, co ostatní unijní instituce postrádají, a to přímou demokratickou legitimitou. Ta z parlamentů obecně činila a činí poměrně dynamická tělesa nárokující si svrchované suverénní postavení. Vztaženo na Unii, v současném uspořádání představuje Parlament jediný únik před kritikou tzv. "demokratického deficitu Unie" a to si stále sebevědoměji vystupující Parlament velmi dobře uvědomuje. Na mezinárodní organizaci je Unie navzdory všeobecnému přesvědčení demokratická dostatečně, nicméně určitá forma demokratizace bude pro další vývoj legitimity EU a jejich pravomocí nezbytná. Hlavním prostředkem by však neměli být nekoncepční a nesmyslná ad hoc referenda o složitých právních textech. Skutečná demokratizace spočívá v přenesení hlavní odpovědnosti za vývoj evropské integrace z národních států na občany Unie, kteří svou vůli vyjádří právě skrz Evropský parlament. Nezbývá, než konstatovat, že Evropský parlament se zkrátka minimálně vyplatí sledovat. Má-li totiž budoucnost Evropská unie, má ji i Parlament. Dá se očekávat tlak na zrovnoprávnění s Radou či větší provázanost s Komisí, která by mohla být sestavována na základě výsledků voleb do Parlamentu. Vše ovšem záleží na tom, jak budou občané Evropský parlament chápat. Bylo by zbytečné přít se o to, zda existuje či neexistuje evropský politický národ. Mnohem přesnější je tvrzení, že se vyvíjí. Bez nadsázky se dá říct, že výsledná podoba Evropské unie závisí na tom, jak tento vývoj dopadne. Vývoj, jehož nejlepším ukazatelem je již od svého počátku právě Evropský parlament.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .