Evropská unie v Polsku prohrává

V této velké a lidnaté zemi existují politické strany, které jsou explicitně protievropské a je jen málo stran vysloveně proevropských. Zhruba řečeno, proevropská je především levice, ať již socialistická nebo postkomunistická. Výsledek právě proběhnuvších voleb pak znamená především vítězství v podstatě protievropských politických stran.

Vítězná strana Právo a spravedlnost v čele s Jaroslavem Kaczynskim je stranou konzervativní a nacionalistickou, která byla proti vstupu Polska do Evropské unie. Na druhém místě skončila liberální Občanská platforma na čele s Janem Rokitou, která byla také proti vstupu do Evropské unie, i když pak v evropských volbách zvítězila a své postoje zmírnila.

Přesto se stal Jan Rokita v Evropě známý svým heslem Nice nebo smrt, kterým deklaroval svůj zásadní postoj proti evropské ústavě, údajně oslabující vliv Polska v Evropské unii. Do nadcházejících prezidentských voleb kandidovala strana Právo a spravedlnost Lecha, bratra Jaroslava Kaczynského, a strana Občanská platforma Donalda Tuska.

Jaroslav se nyní oficiálně zřekl nároku na úřad ministerského předsedy a vybral jiného člena své strany, aby se o něj ucházel. Učinil tak proto, aby zvýšil šance svého bratra na zvolení prezidentem republiky. Pokud se stane Lech Kaczynski novým prezidentem Polské republiky, bude mít Polsko jako druhé po České republice ve svém čele člověka, který je protievropsky zaměřen, i když zcela jiným způsobem než český prezident.

Lech Kaczynski chce bojovat proti, jak tomu sám říká, liberálním tendencím Západu. Právo a spravedlnost požaduje silný stát, je proti privatizacím, chce posílit sociální témata.

V parlamentních volbách se pak na třetím místě umístila strana Sebeobrana, další nacionalistická a navíc silně populistická strana. Její předseda Andrej Lepper byl vždycky nebezpečný nejen svým bojem proti Evropské unii, ale také svou nenávistí vůči Německu. Tvrdil, že co nedosáhli Bismarck a Hitler násilím, to dosáhnou nyní němečtí politikové v bílých rukavicích díky Evropské unii.

Zmocní se Polska hospodářsky a tím také politicky. Sebeobrana dosáhla v minulých volbách do Evropského parlamentu 7 mandátů a spolu s další ostře protiněmeckou a protievropskou stranou, Ligou polských rodin, pro níž je Evropská unie doslova peklem, sídlem všech hříchů tohoto světa, tvoří v polské delegaci v Evropském parlamentu většinu. Liga polských rodin se umístila v těchto parlamentních volbách na čtvrtém místě za Svazem demokratické levice, polskými postkomunisty. Jestliže uděláme nějaké součty, pak v polských volbách získaly protievropské strany v Sejmu, polské poslanecké sněmovně, přes 60% mandátů a v Senátu dokonce 92%. To je drtivá porážka proevropských sil v Polsku, drtivá porážka Evropské unie.

A nyní se ptejme po příčinách. Jak jsem již uvedl, hlavní příčinou jsou neúspěšná referenda ve Francii a Holandsku. Poláků se zvláště dotknul postoj 55% francouzských občanů, protože si předtím mysleli, že Francii a Polsko pojí dlouhé historické vazby, Francie vždy byla, po Spojených státech, největší největším útočištěm polských emigrantů, Francie vždy a zvláště od Napoleona, požívala v Polsku pověst ochránce polské státnosti.

A nyní se Poláci dozvěděli, že jedním z důvodů francouzského NE byla obava z přílivu levných pracovních sil z Polska, obava, že Poláci budou požadovat příliš velkou podporu z evropských fondů pro svoje zemědělství atd. Bylo to velké zklamání. Druhou a možná ještě důležitější příčinou tohoto výsledku bylo Německo, politika německé vlády pod vedením Gerharda Schrödera a Joschky Fischera.

Především šlo o vskutku skandální vytvoření spojenectví Berlín - Moskva, která každému Polákovi nahání husí kůži. Nelze totiž ani na chvíli pochybovat o tom, že stále silnější spolupráce Berlína a Moskvy je a vždycky bude proti elementárním polským státním zájmům. Polsko má za sebou ve své historii několik dělení svého území, brutální ruské a německé okupace a opakované likvidace polských společenských a intelektuálních elit.

Místa jako Katyň, Varšava nebo Štutovo (Stutthof) nikdy nezmizí z polské paměti. Zásadní omyl rudozelené berlínské koalice byl v tom, že si myslela, že stačí ujišťovat polskou vládu, že nikdy nepodpoří požadavky německých vyhnanců vůči Polsku. Poláci nejsou hloupí a dobře vědí, že s majetkovými požadavky vystoupil pouze jeden malý soukromý spolek, pruský Treuhand, od něhož se vzápětí v Německu všichni distancovali, včetně Svazu německých vyhnanců a Nadace Centra proti vyháněním.

Někteří lidé v Polsku, jako například sám Lech Kaczynski, z toho dělali protiněmeckou kampaň a začali preventivně vypočítávat válečné škody jako možné pohledávky vůči Německu, ale širší veřejnosti se to nedotklo.

Všechny však v Polsku zasáhla dohoda mezi Schröderem a Putinem o vybudování plynovodu po dně Baltského moře, vyhýbající se Polsku. Kancléř Schröder tuto dohodu prezentoval krátce před volbami, aby si tím získal německou veřejnost. Chtěl ukázat, jak se přátelství s ruským prezidentem Putinem vyplácí a co všechno pro hospodářské zájmy Němců umí udělat. Že tím udělal mnohokrát víc proti polským životním zájmům než celé nešťastné vystoupení skupiny vyhnanců z Pruska, patrně dodnes nepochopil.

Polská levicová vláda okamžitě důrazně neprotestovala a polská pravice toho využila a kauza plynovodu se stala jednou z důležitých kauz v polských volbách. Musíme si také uvědomit, že jak bratři Kaczynští, tak Jan Rokita jsou zásadně proti moskevským ambicím v Evropě a pronikání Moskvy do Evropy. Chápou to totiž jako ohrožení Polska. V tom je nutné je chápat.

Druhou kauzou, která také ovlivnila polské volby, byla kauza privatizace českého Unipetrolu polskou ropnou firmou PKN Orlen. Polská parlamentní komise došla k závěru, že tento prodej, na němž se dohodly dvě levicové vlády, polská a česká, mohl být podle mnoha skutečností doprovázen masivní korupcí.

Z české strany mělo údajně jít o podezřele silný vliv českého podnikatele Andreje Babiše na privatizace a bývalého českého premiéra Stanislava Grosse, z polské strany o bývalé vládní představitele a také o polského prezidenta. Celou záležitost dnes vyšetřují polské orgány a možná se někdy dovíme, jak to doopravdy bylo.

Pro polské volby však bylo důležité a dál se to zase tolik nezkoumalo, že mohlo jít o další potenciální důkaz možné korupce v polské levicové vládě a navíc, a to nesmíme zapomínat, že v případě PKN Orlenu šlo o podnik, v jehož nejvyšším vedení byl ještě nedávno minimálně jeden agent ruských tajných služeb. Což polské vládě ještě přitížilo.

V Polsku je možné být bývalým agentem polských komunistických bezpečnostních služeb, ale být agentem Moskvy přijatelné není. Ačkoli i to chtějí změnit bratři Kaczynští, kteří jako bývalí disidenti a činovníci Solidarity chtějí začít rozkrývat sítě polských agentů a také díky svým zásadním protikomunistickým postojům získali hodně hlasů.

Celkově lze tedy říci, že se evropská krize prohlubuje a proevropské síly oslabují v dalších a dalších zemích. Polské volby jsou toho nejčerstvějším dokladem.