Evropa lidí

Problémy by zřejmě nenastaly ani v případě otevření pracovních trhů starých členů Unie lidem ze zemí nově přijatých, jak se to ukázalo v Británii. Tam přišlo za prací 230 000 lidí, aniž by to destabilizovalo trh práce, protože příchozí zaplnili dlouhodobě neobsazená místa ve zdravotnictví či městské dopravě. Obavy Německa, Francie a dalších zemí Unie z východní invaze zájemců o práci zpochybňuje i Cyril Svoboda, který se přimlouvá za racionální argumentaci.

Racionální argumentaci ovšem brání iracionální emoce. V bohatých zemích Unie, které se potýkají s nezaměstnaností, jsou politici pod tlakem veřejného mínění, které v evropské integraci spatřuje ohrožení svých sociálních jistot. Ty skutečně ohroženy jsou, nikoli ovšem lidmi, kteří v EU pracují mimo země svého původu. Těch jsou pouhá dvě procenta a odbourání opatření bránících mobilitě pracovní síly by to nezměnilo. Sociální jistoty bohatších členů EU neohrozí příchod lidí za prací, ale odchod práce za lidmi. To je trend, který zajistí vyrovnání životní úrovně v ekonomicky integrovaném prostoru.

Naléhat na odstranění diskriminace je z principiálních důvodů správné. Nakonec to ale nebude Vladimír Špidla či Cyril Svoboda, kdo prosadí nápravu. Postarají se o to francouzští a němečtí producenti a investoři, stěhující výrobu na východ. Za prací se ještě bude cestovat k nám.