Eva Turnová: Pitný režim

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy voda
0:00
/
0:00

Kdyby se mě dřív někdo zeptal, co je to pitný režim, představila bych si tetu Dášu.

Ta hasila žízeň jakýmkoli alkoholem, noční košili si oblékala zásadně v plné vaně a celou noc pak vytáčela náhodná čísla a ptala se mokrého sluchátka, jestli je doma Jirka.

Pitný režim byla prostě konzumace alkoholu za bývalého režimu, který si člověk pitím zpestřoval. V mých dětských představách byla někde mezi ledvinou a játry studánka, kde se sama tvořila dostatečná zásobárna vody, takže nic nebylo potřeba doplňovat.

Doma jsme pili vodu, jenom když někomu zaskočil knedlík, nebo se zapíjel acylpyrin. Dědova historka o tom, že pán běžel v horku přes dvě vesnice, a pak vypil půllitr studené vody na ex a zemřel, mě od pití spíš odrazovala.

Léto před sametovou revolucí se mému profesorovi angličtiny podařilo zorganizovat výměnný zájezd mezi filozofickou univerzitou a univerzitou v Cambridge. Brzy jsem přidělenou rodinu opustila a našla si práci v hostinci „Wagon and horses“.

Petka jako miminko

Šest druhů točeného piva mě nijak neohromilo, jako spíš různé variace na něj: shandy lager byl lager z poloviny dolitý limčou, top lager byl lager s panákem ovocné šťávy. Největší úlet byly ovšem třetinkové vody značky Perrier, které stály stejně jako pivo a které si hosté s vážnou tváří objednávali.

Přijela jsem domů s jasným názorem na Anglány. A najednou bác ho, lavina balených vod. Teta, zvyklá v sámošce zamířit rovnou k base piv, se chodila dívat na stohy průhledných petflašek jako do kina.

Nejdřív jsme to doma nebrali vážně a z prodávané vody jsme si utahovali. Pustili jsme kohoutek a počítali, kolik prachů odteče za minutu; ale pak máma jednou přinesla balík Natury a bylo po srandě. Začalo období pitného režimu.

Kdo nepije vodu, nemá se rád. Vodní hédonisté dají až pět litrů denně, mladé dívky nosí litrovou petku celý den v náručí jako miminko nebo nějaký právě odtajněný smysl života. Mně vydrží nenačatá petka v batohu klidně týden.

Čtěte také

„Já si dám místo vody radši kafe,“ říkám kamarádce medičce.

„Taky jsi určitě překyselená, musíš udržovat acidobazickou rovnováhu, hodnotu pH neošulíš,“ domlouvá mi.

Ok, jdu si do lékárny koupit lakmusák na změření péháčka; cestou se stavím v oblíbené hospůdce, kde sedí můj kamarád básník.

„Dáš si se mnou sklenku vody?“ zeptám se opatrně.

„Vodu nepiju, do tý čuraj ryby,“ odpoví básník a poručí dvě piva.

Autorka je spisovatelka a rockerka