Eva Turnová: Masanobu Fukuoka
Díky prodloužené karanténě trávím spoustu času na venkově, kde propadám kouzlu zahradničení.
Zjišťuji, že kleknout si s pokorou k záhonu a jednotit tenounké klíčky mrkve je pro tělo i mysl mnohem blahodárnější, nežli kdekterý guru se svou technikou mindfulness.
Čtěte také
Nejsem samozřejmě jen ve stavu nirvány, při sázení brambor myslím na to, jak jsme se z bramborářské velmoci stali řepkovými vazaly. Budu alespoň svým dílem konkurovat lánům žlutého jedovatého košťálu.
Vidina vlastní úrody dělá s mou pracovní morálkou divy. Právě jsem zasadila rajčata s názvem Tornádo a chystám se odjet na otočku do Prahy, když mi volá kamarádka ze sousední vesnice: „V noci bude mrznout, všechno přikryj netkanou textilií.“
Mou tichou kontemplaci vystřídá zmatek. Co je netkaná textilie a kde ji splašit?
Nemám čas, a tak přes rajčata přehodím mikinu, tu určitě nikdo netkal, a jahody posypu pilinami. „Tos tomu dala, piliny jsou kyselý, to jahody nepřežijou,“ napomíná mě kamarádka.
Divoké políčko
Čtěte také
Tak a dost. Musím pěstování plodin zjednodušit, nestanu se přeci otrokem vlastního osvobozování se od systému.
Známý mi doporučí zajímavý dokument o japonském farmáři a filozofovi Masanobu Fukuokovi, zakladateli přirozeného zemědělství. Podle Fukuoky je nejvyšší formou zemědělství nedělat vůbec nic. Neobdělávat, nehubit plevel, nehnojit. Základem je pořádně se nadlábnout, a jakmile to jde, dát si šlofíka.
Fukuoka dostal Nobelovu cenu za to, že vymyslel revoluční systém sázení pomocí takzvaných „semenných koulí“. Uhněte koule z jílu, vloží do nich různá semena a rozhazuje je nahodile po zahradě; ze všech semen vyklíčí jenom ty, které se hodí pro dané klima a místo, prostě kde je jim nejlíp.
Čtěte také
Ok. Uplácám sto koulí, do kterých umístím semenný pelmel: semínko chilli papričky, rajčete, melounu, jetele, pšenice, hrstku tabáku, zárodek kedlubny a ždibec lanýže. Koule rozmetám po zahradě, které se poté záměrně vyhýbám, jen ať se příroda sama postará o zázrak.
Gáblík střídá šlofík. Ve stavech lucidního snění vidím divoké políčko, které hraje všemi barvami rozmanitých druhů plodin. Možná získám vlastní nobelovku za lanýže s tabákovou náplní nebo pikantní kedlubnu s melounovou příchutí, stanu se českou Fukuokou.
Po delším čase nakouknu do zahrady. Místo originálních hybridních odrůd vidím jen masu známého žlutého košťálu. Od té doby je mi přirozené zemědělství úplně Fuk.
Autorka je spisovatelka a rockerka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
