Eva Turnová: 300 dní Sergeje Krikaljova

Nechyběla prý mu tolik vodka ani ženská, jako spíš přitažlivost zemská. Když při každém letu v duchu prožívám katastrofické scénáře včetně žuchnutí letadla, je to právě přitažlivost, co by mě na posledních momentech života iritovalo. 

Čtěte také

Eva Turnová: AZ-50

Představa, že můj život ukončí náraz padajícího vietnamského kufru nebo že na mě naposledy vydechne sousední pasažér, který už tak dost rozkladně zavání, je pro mě nesnesitelná. 

V Krikaljovovi naopak nesnesitelná lehkost bytí vyvolala palčivou touhu normálně si rozbít koleno o chodník nebo po chlapsku inkasovat v hospodské rvačce. Co se týče pocitu tíhy a lehkosti, často nejde jen o působení fyzikálních veličin. Jsou to dvě opačné strany vykutálené mince naší psyché.

Tíha vděku

I z úletu s lehkou holkou se dá ledacos vytěžit a naopak ze závazku s obtěžkanou ženou se může člověk cítit odlehčený. Relativita tíhy a lehkosti se dá velmi dobře znázornit na modelu reciprocity. Úleva dárce a tíživá svázanost obdarovaného. Právě zažívám tento model v praxi. 

Čtěte také

Eva Turnová: Stébla trávy

Půjčuji si menší obnos od dobře situovaného známého. Po mocenském aktu se na jeho tváři rozlévá pocit uspokojenosti, s pocitem převahy popíjí kávu, radí, jak žít, jakékoli téma stáčí na peníze. 

„Jsi nějaká zaražená,“ mrkne na mě úkosem.

Snažím se najít příměr: 

„Je to, jako bys byl na vozíku a já bych pořád kolem tebe mastila dřepy.“ 

„Aha. To mi vysvětlíš příště, musím už letět.“ 

Zvedáme se k odchodu, já na nohách z olova, které mi tíhou vděku zchromly. 

Než tohle všechno vetknu do papíru, budou zas lehký jako Sergej na palubě Miru.

Autorka je spisovatelka a rockerka