Eva Turnová: Fifty
Není moc divadelních her, které by mě v poslední době zaujaly. O to víc jsem se těšila na nejnovější představení režiséra Petra Zelenky, nazvané Fifty, o chlápkovi prožívajícím krizi středního věku.
Hlavní postava je egocentrik David, který svými vtipnými bonmoty, řečenými napůl huby, stírá všechny, kdo dorazí na jeho hausbót, včetně jeho bývalé manželky, jeho nynější přítelkyně, která jeho manželku zastupuje při rozvodu, kamaráda, který předstírá, že Davidův hausbót je jeho před svou přítelkyní, která nakonec skončí v Davidově posteli.
Čtěte také
Kde ostatně skončí i kamarádka jeho přítelkyně, protože obě chtějí Davidovi splnit dávný sen – erotickou trojku, kterou ale nepřímo překazí Miloš Zeman tím, že vyhrává prezidentské volby a všem se z toho udělá špatně.
Příběh je o typickém chaosu v životě stárnoucího muže, který by chtěl mít všechno: rodinné zázemí, vzrušující život a zároveň čisté svědomí.
Je o mužích, kteří všechno vnímají skrze své ego a libido, jejichž hlavním motorem je sebepotvrzování, a jakmile nejsou dost úspěšní, začne se jim hroutit svět.
Hluboká a hrůzná groteska
Je taky o ženách, které jako by dohlídly trochu dál, chápou život v mnohem širších souvislostech, v rámci udržení vztahu a nastolení harmonie rády ustoupí. Ale nechají se mnohem víc unášet emocemi. To ostatně dělají obě zmíněné party. Hra Fifty je hlavně o tom.
Čtěte také
A možná je dobře, že se nikde nevyloupne žádné další nosné téma v podobě záhadného hudebního nástroje Teremin anebo molekuly, která má zachránit lidstvo před HIV, protože tenhle příběh nás přímočaře a drsně konfrontuje s tématy každého stárnoucího člověka. Že to, co člověk udělá, ho časem stejně dožene, že nakonec každý zatouží po naplněné lásce a po klidu.
Zároveň to ale skoro nikomu nejde, jsme v pasti ještě další hromady tužeb, které s touhle nekorespondují. Chceme všechno a nemáme nic. A tak vlastně končí i hra Fifty. David nemá nic – kromě naděje, která je ale vždycky dobrým odrazovým můstkem, pokud si člověk uvědomí, že na něm stojí.
Příběh ovšem není dvouhodinová depka, je to vlastně celou dobu zároveň sranda – a to je to, co od dobrého představení čekám. Že obsáhne celou škálu pocitů a emocí. Protože každá tragédie je zároveň i trochu komická, záleží jen na úhlu pohledu.
Jak říká filozof Ladislav Klíma ve slavné novele Jak bude po smrti: „Myslím, ostatně nesměrodatně v duši své kramářské, že směšnost a hrůznost jsou sestry, rub a líc jedné a téže věci, že kořeny vší hrůzy spočívají v mystériu komičnosti a naopak, že v nejhlubší hloubi směšnou jest jen hrůznost; že svět jest jen bezedně hlubokou a hrůznou groteskou.“
Díky za každou dobrou grotesku.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
