Eva Turnová: Co pro Vás ještě můžu udělát?

Operátorka call centra
Operátorka call centra
0:00
/
0:00

Když jsem včera v rádiu mluvila o šelakových vinylech s rychlostí 78 ot/min, napadlo mě, že jsem už vlastně pamětník.

Pamatuju tramvaje bez dveří, ze kterých děda vyskakoval ven za jízdy, na veřejné telefony na pětadvacetník, které jsem obsluhovala šperhákem. Pamatuju na posílání dopisů, ve kterých se často skrývaly ručně přepisované kapitoly knih.

Eva Turnová: Ťok, Ťok na nebeskou bránu

Dálnice D1

Můj kamarád, anglický novinář a slovní hříčkař, kdysi hovořící plynně česky, byl v Praze naposledy v roce 1989, kdy schytal sprchu z tanku ve Vodičkově ulici.

Při tom všem člověk musel vynaložit spoustu energie a na spoustu věcí přišel. Dnešní snadná dostupnost informací je opojná, ale pro mozkové buňky zrádná. Přibývá lidí robotického typu jakým je například komunita operátorů. Když se něčím přeruší smyčka frází, musí se začít zase od uvítací věty.

Volám na UPC. Ozve se klon operátorky Zubákové zvonivým:

„Co pro Vás můžu udělát?“

„Přestěhovala jsem se a zvažuji využívání služeb stávajícího poskytovatele, což jste vy.“

„Nabízíme balíček s tři sta mega byty.“

„Za kolik?“

„Za sedm set, být vámi, neváhám. Ták, sepíšeme smlouvičku?“ tlačí slečna.

„Já ještě trochu váhám,“ odpovídám.

„A důvod, paní Turnová?“

„Vejde se vůbec tolik mega bytů do jednoho bytu?“

Eva Turnová: Fixní sazba

Myšlenka

Nedávno jsem dostala nabídku napsat článek na dané téma pro firemní časopis.

„Á, tak to opravdu nevím. Co pro Vás můžu ještě udělát?“

„Nejde mi zapojit televize.“

„Ona vám nezačne chodit sama od sebe. Musíte ji poladít.“

„Já jsem ji ladila.“

„Asi špatně, ona opravdu nezačne chodit sama. Rozumíme sí?

„Rozumíme, my taky nezačaly chodit samy, že?“

„Á, tak to opravdu nevím. Co pro vás můžu ještě udělát?“

„Co je dál v tom balíčku?“

„Set-top box neboli STB.“

„Takže je to i s odposlechem.“

„Á, tak to opravdu nevím. Co pro vás můžu udělát?“

„Říct aspoň jednu normální větu?“            

„Á, tak to opravdu nevím...“