Euroimunita

Mohl by tak znovu být českými úřady vyšetřován a stíhán jednak za údajný daňový únik v hodnotě nějakých sedmi miliónů korun, avšak také za poškození věřitele, tedy společnosti CME, v kauze tzv. převodu televize "Nova". To už byl kousek, který stojí daňové poplatníky deset miliard korun.

Samotná snaha o odejmutí euroimunity Vladimíru Železnému je ovšem málo. Celá záležitost zatím stojí (tedy spíše padá), neboť české úřady nemají dosud žádnou zkušenost s tím, jak se taková žádost Evropskému parlamentu podává. No, nevadí - všechno musí být jedno poprvé, tak se to snad zadaří.

Soudce pražského městského soudu Dušan Paška vyjádřil v souvislosti s úvodními potížemi při podávání eurožádosti o vydání Železného mírný a opatrný povzdech nad tím, že sice požádal české ministerstvo zahraničí o radu a poradu ohledně formálního postupu, žádné odpovědi se však dosud nedočkal. To v člověku vyvolává lehké mrazení v zádech, neboť to naznačuje, že na ministerstvu, které se má zabývat všemi vnějšími styky této republiky, nějak zapomněli, že jsme členy Evropské unie a nemají tam sílu, která by uměla žádost o euro-vydání jednoho poslance zestylizovat.

Vladimíru Železnému je zase celá ta záležitost, jak se byl vyjádřil na včerejší tiskové konferenci, "opravdu ukradená". Sloveso "ukradená", a právě z jeho úst, zní obzvlášť arogantně, ironicky a povýšeně. Jenže - národ si už na tento jeho styl, či jak to nazvat, dávno zvykl. Ostatně jeho deset miliard je vlastně nicka ve srovnání s tím, co ročně mizí v rozpočtových "černých dírách".

Na druhou stranu, kdyby se nakrásně, jak s tím soudce Paška počítá, podařilo odeslat patřičnou žádost do Evropského parlamentu ještě tento týden, musel by se jí, podle svých pravidel, zabývat tento orgán na svém zářijovém jednání. Dosud se podobných žádostí objevilo asi tak sto, přičemž v osmnácti případech došlo ke zbavení imunity.

Aby bylo jasno, nesepisuji tohle proto, že bych byl nějak obzvlášť vysazený na pana Železného. Je to jen jedna z těch "šikovných" hlav, které dokázaly v nejnovějších dějinách státu využít kdejaké škvírky a mezírky v zákonech této i jiných zemí, aby si tak pomohly.

Vadí mi něco jiného, totiž to, že spojením, či spíše prolnutím, téhle "vychytralosti" s liknavostí a leckdy i zbabělostí úřadů pak dochází k tomu, že žijeme ve zvláštním právním režimu.

Na jedné straně je to sebedeklarovaný právní stát, který však současně a přesně podle pravidel páchá na svých občanech nejméně tolik právních křivd, kolik je těch objevitelných mezer v literách jeho zákonů, předpisů a nařízení. Vadí mi, že ten princip prostě funguje, a to ve prospěch těch vychytralých, v horším případě i těch imunizovaných.

Vadí mi, že po mně jde berňák, jak slepice po zrnku, či jak se to vlastně říká, ale zákonodárci této země ani nemusejí zveřejnit své vedlejší příjmy.

Vadí mi, že stát, tentokrát v podobě zásahových těžkooděnců, chrání ne-majetek ne-vlastníka před účastníky ne-povolené technoparty tím, že tahá za vlasy mladé holky ven ze spacáku a pak je fackuje, zatímco kolegové těžkooděnci demolují jiný cizí majetek, konkrétně zvukové aparatury nesrovnatelně větší ceny, než má - podle mého - jedna pokosená a řádně zadotovaná louka, která se sama stačí vzpamatovat dříve, než ti kluci našetří na nový zvukový aparát.

Ale zpět k tématu: Pro klid duše si raději budu myslet, že úmysl pana soudce Paška podat žádost o vydání europoslance Železného k trestnímu stíhání je známkou toho, že právo začíná mít v téhle zemi nějakou naději na ono pověstné prosazení.