Euro je jednou z nejdůležitějších měn světa, přesto ji Česko stále nechce přijmout. Jaká jsou jeho rizika a výhody?

„Vždy bude platit, že některé ekonomiky by potřebovaly spíš přísnější měnovou politiku, vyšší úrokové sazby, trochu ztlumit, zchladit ekonomiku. A může se stát ve stejnou dobu velmi snadno, že jiná část eurozóny bude v úplně opačné situaci,“ říká ekonom Michal Skořepa.

Čtěte také

Luboš Palata: Hlavně, že se bojíme eura. Kurz koruny se přitom už řídí polským zlotým

„Čili ECB neustále tančí na hřebeni střechy a nesmí spadnout ani na jednu stranu, snaží se volit nějaký kompromis. To ale neznamená, že je to pro všechny nevýhoda, protože v eurozóně je řada zemí, zejména těch na jižním křídle, které na tom byly tak špatně z hlediska kvality své hospodářské a měnové politiky svých centrálních bank před vstupem do eurozóny, že jsou vlastně rády, že v ní jsou.“

„Některé země do eurozóny utekly pod křídla někoho, kdo to dělá lépe, i když vlastně ne úplně jen pro ně,“ dodává Skořepa.

Přijmout euro a tedy vstoupit do eurozóny mohou i další země Evropské unie, musí k tomu ale splnit poměrně přísné ekonomické podmínky, které se nazývají maastrichtská kritéria. Dohromady jich je pět a Michal Skořepa upřesňuje, co přesně hodnotí.

Inflační laťka

„To nejvýraznější se týká inflace. Ta by v dané zemi neměla být vyšší, než je inflace ve vybraných zemích eurozóny – v těch, kde je mimochodem nejnižší – plus 1,5 procentního bodu. Takže laťka je nastavena relativně nízko tak, aby do eurozóny nevystupovaly země, které mají vysokou inflaci.“

Čtěte také

Julie Hrstková: Centrální banka povoluje otěže měnové politiky

„Potom je tam kritérium pro úrokové sazby, to je úplně v pozadí, protože to je věc, které ani mnozí z nás moc dobře nerozumí a málokdy se o tom diskutuje. Další kritérium je pak pro každoroční deficity a druhé je pro dluh. Jsou tam vždycky nějaké limity, které musí být splněny, aby země mohla být přijata.“

Poslední důležité kritérium se týká kurzu a to je zásadní, vysvětluje Skořepa.

„Země musí vstoupit do tzv. systému ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů), což je v podstatě závazek, že centrální banka v dané zemi bude o kurz určitým způsobem v některých kritických případech pečovat.“

Čtěte také

Julie Hrstková: Se slabou korunou se Česko z pozice montovny nikdy nedostane

„Čili je tam konkrétní závazek, který centrální banka dané země musí udělat, a dokud ho neudělá, tak i kdyby splňovala všech těch pět kritérií z čistě kvantitativního hlediska, tak prostě pokud tuto přihlášku do systému nedá – což my jsme neudělali –, tak je zjevné, že ta země ani nechce do eurozóny vstoupit, i kdyby mohla,“ popisuje Skořepa.

Česká republika teď většinu kritérií pro vstup do eurozóny nesplňuje, dlouhodobě je ale podle ekonoma Michala Skořepy pravděpodobně zase plnit budeme. Otázkou je, kdy se nám přijetí eura vyplatí.

Euro by ulevilo firmám, které obchodují se zahraničím, protože by jim odpadlo kurzové riziko, bylo by to pohodlné pro turistiku, ale zároveň bychom přišli o vlastní měnovou politiku i o některé další ekonomické pravomoci. Odpověď na otázku, kdy ideálně vstoupit do eurozóny, tak stále zůstává nejednoznačná.

Poslechněte si celé Ekonomické jednohubky v audiozáznamu.