Etanol z odpadků

Celulozu najdete jak v nestravitelných zbytcích potravy (vláknina), tak i v dřevěném, papírovém či zemědělském odpadu. Je poměrně těžké využít této suroviny při výrobě etanolového biopaliva, ale tento postup zároveň oproti tradičnější zemědělské přípravě biopaliv z biomasy skýtá řadu výhod. Především nijak neomezuje rozsah pěstování tradičních zdrojů potravy, nevytlačuje je z orné půdy. Oproti výrobě etanolu z kukuřice, pšenice a dalších také nedochází k tak velkým emisím oxidu uhličitého do atmosféry.

Firma Enerkem vznikla v roce 2000 v kanadském Montrealu a v současné době provozuje dvě továrny na celulozovou biomasu v Quebecu, jednu zkušební a jednu schopnou komerční výroby. Další buduje v kanadském Edmontonu a v americkém státě Mississippi. Každá z těchto továren může zpracovat kolem statisíce tun odpadu ročně.

Odpad se nejprve rozdrtí a pak ho stroje zahřejí na 400 stupňů Celsia. Z odpadu se následně uvolňuje vodík a oxid uhelnatý. Ve směsi se navíc vyskytují i oxid uhličitý a různé nečistoty, ty se ale zachytí v systému filtrů a putují mimo proces zpracování. Zbylý plyn se při styku s katalyzátorem mění na metanol. Metanol se pak už standarně konvertuje na etanol nebo na jiné uhlovodíkové chemické suroviny. Celý proces vyžaduje, aby se na jeho počátku spálilo jisté množství metanu či propanu. Po tomto startu už celý proces ve stabilním stavu udržuje potřebná horká pára nebo se jako vedlejší produkt dokonce vyrábí elektřina.

Významným efektem takové produkce je i fakt, že ze skládek se takto odstraňuje zdroj produkce metanu, což je po oxidu uhličitém další skleníkový plyn. Celý proces je možné chápat i jako placenou likvidaci odpadu, a to je samo ekonomicky výhodné. Cílová produkce etanolu je tedy vlastně vítaným benefitem navíc. A tento benefit je prakticky zdarma.