Eskapády ČSSD

Počátkem července jsem si v tomto pořadu položil otázku, zda můžeme po těch eskapádách nazvat takovou stranu hloupou. Nakonec jsem to neudělal, řekl jsem v závěru, cituji teď sebe sama. "ČSSD se tak zachovala ne proto, že by byla stranou hlupáků, ale že je rozpolcena v samé své podstatě." Konec citátu.

Alexandr Mitrofanov, bystrý pozorovatel jejího vnitřního dění, konstatoval deníku Právo ze 27.listopadu znepokojivou politickou negramotnost, ba dokonce infantilitu v řadách této strany a v závěru svého článku vyslovil tuto nemilosrdnou prognózu. Cituji: "Z těla schizofrenní ČSSD, která mluví střídavě naprosto různými hlasy, dříve nebo později jeden z rivalů stejně uteče, jinak tato strana úplně zcvokne a zajde." Konec citátu.

O dva dny později se dovídám z Hospodářských novin, že několik regionálních konferencí ČSSD je ochotno podpořit na sjezdu předsednickou kandidaturu Grosse, ale žádají, aby vedení strany urovnalo spory se Zemanem a začalo s ním jednat. Tak nevím. Je to jen další projev politické infantility anebo se už naplňuje chmurná předpověď kolegy Mitrofanova?

Infantilita, čili nezralost strany spočívá mimo jiné v tom, že její členové jí prožívají jen a jen zevnitř, jako kdyby byla osamělou formací na pustém ostrově. Nejsou schopni vnímat ji v kontextu celkové politické scény. Zmíněné regionální organizace ČSSD se navíc vyznamenaly i negramotností psychologickou. Asi nemají ponětí o tom, co se vlastně odehrávalo v přestřelkách mezi vedením strany a Milošem Zemanem. Tedy ani o tom, co mohou od slovutného poustevníka z Vysočiny v budoucnosti očekávat.

Snad jen omezený zlomyslník z nějaké jiné strany pocítí nad současným stavem v ČSSD škodolibé uspokojení. Kdyby takové poměry panovaly, řekněme, ve Straně přátel piva, mohlo by nám to být srdečně jedno. Zde se však propadá do mizérie strana, jíž v dané historické situaci nezbývá, než se stát partnerkou levice v těch zemích, jimž říkáme vyspělé. Anebo ještě naléhavěji. Strana, jíž snad bylo souzeno, anebo mělo být souzeno, hrát levý part v duetu dvou velkých stran, jaký by u nás chtěli mít ti, co se inspirují poměry americkými, britskými, španělskými a podobně.

A to je bída nejen našich sociálních demokratů, ale celé české politiky. Pokud se ČSSD zcvokne a zajde, jak řekl kolega Mitrofanov, vyplní její uprázdněné místo komunisté. Strana nikoliv infantilní ale strnulá v křeči. Je tomu bohužel tak, že manýry jedné strany nezůstávají bez vlivu na ty druhé. Vzpomeňme, jak ovlivnila styl naší politiky začátečnická arogance ODS. Jak se stal Klausův styl politické rozpravy kmotrem stylu Zemanova. Debakl ČSSD by nás všechny stáhnul dolů a možná i vrhl zpět. Představa, že by naši politiku vytvářely dvě velké strany, ODS a KSČM, připomene poválečné časy, kdy u nás zápolili národní socialisté a komunisté.

Pokud si vzpomínám, nedopadlo to dobře. Nemyslím, že by to dnes dopadlo stejně, nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, ale dobré by to nebylo.