Epileptik, který dbal na víru a čest. Trest smrti nikdy nepodepsal, to byl poslední korunovaný český král
Habsburský trůn přijal dle zásad legitimity po smrti svého otce Františka. Před 180 lety, dne 7. září 1836, byl slavnostně korunován v Praze. Pro zdejší metropoli to byl svátek století.
Dokládá to slavný obraz aktu korunovace od Leopolda Buchera, i dokumentární veduty vystavené v Císařské konírně Pražského hradu v rámci karlovské výstavy Žezlo a koruna.
Ferdinand I. (V.) se narodil v roce 1793. Patrně následkem porodního traumatu trpěl celý život epilepsií, což mu v dětství a mládí komplikovalo život v podobě neustálé lékařské péče, nedůvěry v jeho schopnosti a nepřejících pomluv u vídeňského dvora.
Ty se rozšířily natolik, že donedávna mnozí historikové popisovali Ferdinanda jako duševně zaostalého a neschopného vladaře. Přitom už ve dvanácti letech překládal z latiny. Později se naučil italsky, francouzsky, maďarsky i česky. Miloval hudbu, sám hrál na klavír a trubku. Po celý život se zajímal o biologii, zejména botaniku, nové průmyslové objevy a výrobky či rozvoj železnice.
Sbírka v Košicích
O tom, že se stane následníkem monarchie, bylo definitivně rozhodnuto až v roce 1830 v jeho 37 letech. Dvorní lékaři nakonec Ferdinandovi vystavili dobrozdání ke sňatku i vládě, ale budoucí otcovství podle nich nepřicházelo v úvahu. Ferdinand se oženil s o deset let mladší (v té době „už“ 27letou) zbožnou Marií Annou Karolinou Savojskou ze Sardinie a manželství „zůstalo nezkonzumováno“.
Přídomek Dobrotivý nezískal náhodou. Už jako odrostlejší dítě Ferdinand soucítil s chudáky a ve čtrnácti pro ně v Košicích uspořádal sbírku. Byl skromný, vědom si svých povinností, dbal na víru a čest. V rámci vladařských povinností byl schopen ústupků a konflikty řešil mírovou cestou. V revolučním roce 1848 přijal roli konstitučního monarchy a nikdy nepodepsal trest smrti. Nakonec se rozhodl abdikovat ve prospěch svého synovce Františka Josefa.
Navzdory prognózám se dožil 82 let
Excísař a poslední korunovaný český král Ferdinand V. dožil na Pražském hradě, kde po něm a jeho ženě zůstalo velké množství duchovních artefaktů určených pro domácí kapli či katedrálu, ale i předmětů denní potřeby. Do konce svých dnů podporoval církev a kulturu. Velké finance vydával na charitu a Češi jeho dobrosrdečnost oceňovali. Pobýval také v Zákupech a Ploskovicích. Navzdory prognózám z dětství zemřel až v 82 letech.
Letošní připomínkové „Oslavy korunovace“ pořádané Dagmar Strachwitzovou za podpory Jana Egona a Andrey Kolowrat Krakowských Liebsteinských vyvrcholí 10. září slavnostní mší svatou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, kterou bude celebrovat kardinál Dominik Duka. V podání Rychnovského chrámového sboru zazní korunovační Missa solemnis skladatele Václava Jana Tomáška.
Po stopách posledního odpočinku osobností spojených s malým dvorem Ferdinanda V. Dobrotivého se můžete vydat na zrekonstruovaný Malostranský hřbitov. Jsou na něm pochováni lidé, kteří se přímo účastnili slavnostní korunovace.
Například svatováclavští rytíři či viceděkanka Ústavu šlechtičen na Hradčanech Marianna z Gaisrucku, světící pražský biskup Franz Wilhelm Tippmann nebo zakladatel Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta kanovník Václav Pěšina z Čechorodu. Pohřben je tu zpovědník excísařovny Marie Anny Alois Bragato, malíř Václav Hellich, který Ferdinanda portrétoval, císařův ředitel dvorní kanceláře Josef Ringelhahn, ale i nižší sloužící nebo doboví řemeslníci a podnikatelé spojení se dvorem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
