Elektrická energie, ČEZ a ceny

Osmdesátiletý oklahomský ropný magnát, miliardář T. Boone Pickens, vidí budoucnost ve stavbě větrných elektráren neboť se domnívá, že závislost americké ekonomiky na ropě dosáhla krizové úrovně. V texaské polopoušti u města Pampa staví větrnou elektrárenskou farmu o sedmi stech turbínách, jejichž výkon by měl dosáhnout čtyř tisíc megawattů. Když naftař do tohoto projektu vkládá 2 miliardy dolarů a dalších osm se chystá vložit, zpozorní i odborníci. Do obdobných projektů ve Spojených státech začínají investovat i evropské firmy jakými jsou rostocký Nordex nebo španělská energetická společnost Iberdrola.

Evropa vzhledem k nepoměrně hustší zalidněnosti nemá na tak velké projekty prostor, ale i zde postupuje výstavba větrných farem. Hlavním objektem zájmu se stává oblast východního Rumunska, kde již uváděná Iberdrola zakoupila 50 projektů s předpokládaným výkonem 1600 megawattů za 300 milionů eur. V této lokalitě působí nejen jako prodejce, ale také v roli distributora elektřiny i ČEZ, který se nedávno stal favoritem na získání projektu větrné farmy v oblasti Dobrogea o výkonu odpovídajícím jedné čtvrtině elektrárny Dukovany.

Kromě větrné energie patří mezi obnovitelné zdroje rovněž výroba elektřiny z vodních elektráren, biomasy a solárních kolektorů. Zatímco většina evropských zemí preferuje výrobu čisté elektřiny formou různých úlev nebo odpočtů přímo v daňových zákonech, v České republice je podpora zajišťována pouze prostřednictvím státního rozpočtu Energetickým regulačním úřadem, který garantuje minimální výkupní ceny na dobu dvaceti let. Za posledních pět let stát vyplatil více než sedm miliard korun, z toho loni přes dvě miliardy. Stát nejvíce platí za elektřinu vyrobenou fotovoltaickou elektrárnou, tedy solárními kolektory. Pro letošní rok byla stanovena na 13 korun a 46 haléřů za kilowatthodinu, zatímco z konvenčních zdrojů je přibližně sedmapůlkrát nižší. Největší sluneční parky leží v jižních částech našeho státu, ten největší provozuje firma HiTechSolar v Ostrožské Lhotě, ležící ve Zlínském kraji.

Ačkoliv částka, která je vkládána do podpory se zdá obrovská, v ceně elektřiny se projevuje jen dvěma a půl haléřem na každou vyrobenou kilowatthodinu. Má-li vzrůst podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů z dnešních pěti procent na osm v roce 2010, jak zní úkol Evropské unie, budou muset spotřebitelé zaplatit o pět procent více než dnes.

Na zvýhodněných výkupních cenách se dokonce dá slušně vydělat, jak ukazuje příklad jednoho podnikatele, který využil hornatý terén k postavení přehradní hráze. Přes den vyrábí a prodává elektřinu ze soukromé, níže položené hydroelektrárny a během noci, kdy je elektřina levnější, potřebnou vodu zachycenou v nádržích přečerpává zpět do výše položené přehrady.

Není proto divu, že na výrobě a prodeji elektřiny chce vydělat i její největší domácí výrobce. Jeho rekordní čistý zisk je postaven nejen na zvyšování prodejní ceny, jejíž meziroční nárůst je osmnáctiprocentní, ale i na snižování provozních nákladů přesunem výroby do bezemisních výroben, kterými jsou jaderné a plynové elektrárny nebo aktivitami v oblasti obnovitelných zdrojů. Domácnostem sice vzrostly přímé náklady na elektřinu jen o devět procent, ale podnikům o podstatně více, což se v nákladech domácností promítne v ceně výrobků. Největší meziroční nárůst zisku našeho největšího výrobce ale nastal se spuštěním prodeje prostřednictvím bursy v roce 2007. Není jasné, co vedlo většinu evropských zemí se státním podílem v energetice k zavedení prodeje tímto způsobem. Většina výrobců elektřiny má monopolní nebo dominantní charakter na trhu, proto není pro ně problémem stanovit pro bursu nižší nabídku než bude očekávaná poptávka a pak už jen čekat, kam až jsou zájemci ochotni cenu vyhnat. Nepřímo to potvrzuje i výrok obchodního ředitele společnosti ČEZ Alana Svobody, po prvním pololetí. Říká: "Z vlastní výroby jsme prodali téměř 65 procent elektřiny na rok 2009." Kolik tedy zbývá na druhý půlrok?

Proto chápu, že si k vylepšení obrazu musí volit nejlepší firmu na trhu public relations. Tou totiž společnost AMI Communications je. Mezi jejími hlavními činnostmi je "soustavná a cílevědomá podpora image klienta mezi novináři". Tak vypadá také poslední průzkum, který pro ni a pro ČEZ provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění. Rakousko se v něm mezi středoevropské země nedostalo, ale zato tam byla Albánie. Pokládat otázku na nejdražšího dodavatele elektřiny v České republice nemůže být považováno za relevantní, protože většina občanů ani nemá šanci tyto subjekty znát. A skutečnost, že ČEZ je nejlevnějším dodavatelem pro domácnosti nikoho neudivuje, neboť je současně i výrobcem a ostatní dodavatelé jsou prostředníky mezi ČEZ a spotřebitelem. V některých dodavatelských subjektech má navíc ČEZ svou majetkovou účast.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .