Ekonomika zpomaluje, co bude dál?

Asi největší vzrušení vzbuzuje informace, že koruna posiluje vůči všem světovým měnám k novým rekordům. Například jen za poslední rok posílila vůči euru o pět korun. Tím pochopitelně trpí exportéři, na druhé straně by ovšem měli vydělat dovozci. Není tomu ovšem tak, protože na celém světě roste inflace a v posledních týdnech se to týká především ceny energetických surovin.

Nárůst světových cen je tak velký, že na pravidlo o sílící koruně, která nás brání před inflací, už můžeme klidně zapomenout. Potraviny se zdražovaly na přelomu roku, teď je následuje benzín a hypotéky. Drobnější položky netřeba výslovně jmenovat.

Navíc se zdá, že se sílící korunou nedokáže držet krok růst produktivity českých firem. Průmysl zpomaluje, byť zatím zvolna, ovšem zastavil se růst stavebnictví a to mimo jiné ukazuje, že firmy pod tlakem silné koruny přestávají investovat.

Silná koruna a světová inflace tak zasáhly Českou republiku do té míry, že ekonomický růst významně zpomalil. Zpomalil by ještě víc, kdyby o tolik nerostly vládní výdaje. Poprvé se objevily spekulace, že budeme rádi, když se letos růst udrží na čtyřech procentech, což by bylo skoro o tři procenta méně, než loni.

Dalo by se tedy říct, že jsme si sedm let nebo ještě déle užívali přízně globální ekonomiky, teď ovšem nastávají hubená léta.

Naštěstí ještě není nic rozhodnuto a trendy se mohou obrátit. Naději je možné čerpat z kritického pohledu na vládní ekonomickou politiku. Dá se totiž těžko popřít, že za značnou část potíží národního hospodářství mohou právě vládní instituce.

Už delší dobu je známo, že se na české inflaci, která se už pět měsíců drží poblíž hranice sedmi procent, podepsala vládní reforma veřejných financí. Reformátoři mají na svědomí zdražení o tři procenta, vypočítal Český statistický úřad.

Reforma hospodářství nepomohla - alespoň není známo jak - a pokud by se do ní nešlo, mohl být lacinější benzín, jídlo i hypotéky. Mohl být také vyšší hospodářský růst, protože lidé by nezačali šetřit.

Dnes se zdá, že vládní politika přináší další negativní důsledky. Jak známo, vláda a po ní také Česká národní banky došly k názoru, že bude lepší počkat s přijetím eura, i když by si to česká ekonomika mohla dovolit. Podle většiny ekonomů je důvodem českého zdráhání politický kalkul vládních občanských demokratů a také centrálních bankéřů, kteří si jsou dobře vědomi toho, že je jmenuje euroskeptik Václav Klaus. Tento postup se zdál být rozumný, dokud silná koruna bránila vyšší inflaci. Když ovšem zvyšování cen podpořila ekonomická reforma, ztratila silná koruna své kouzlo a projevila se její temnější stránka. Nejde jen o to, že zdražuje vývozy. Problém je s tím, že se její pohyb dopředu nedá vypočítat. Právě totiž posiluje, i když k tomu nemá nejmenší důvod, což nikomu kromě turistů neprospívá.

Exportérům nejen zdražuje výrobky, nedokážou ani dopředu předpovědět, co se stane. V této chvíli ekonomové soudí, že koruna sílí vlivem spekulací. To tedy znamená, že v nejbližších dnech může naopak výrazně oslabit.

Trochu to připomíná historii roku 1997, kdy spekulanti srazili kurs koruny a tím dali hlavní impuls k recesi. Tak špatně letos Česko nemůže dopadnout, protože ekonomika je přese všechno v dobrém stavu. Ale je to nepříjemnost, která zhoršuje vyhlídky a které by Češi mohli být ušetřeni, kdyby vládní ekonomičtí experti nedávali přednost politice před chladnou ekonomickou úvahou. Otázka zní, jestli nevznikne další problém vinou toho, jak vláda zvyšuje své investice. Co když budou peníze utraceny málo efektivně, jak už tak stát obvykle peníze neefektivně utrácí. Nebudou pak v ekonomice chybět? To se pozná podle toho, jestli se za pár let budeme setkávat s rozestavěnými kusy dálnic, na jejichž dokončení se nenajdou prostředky.

S ekonomy má každý běžný člověk docela vážný problém. Ani tolik nevadí, že chodí v nažehlených oblecích a shlíží na obyčejné občany s přehnaným sebevědomím, které odvozují od toho, že jsou tak blízko miliardovému byznysu.

Bohužel mají tu vlastnost, že právě za své sebevědomí jsou placeni a i v té nejproblematičtější době tvrdí, že nadcházející krize je novou možností, které třeba české ekonomice opět jen pomůže. Třeba rostoucí ceny ve světě pomohou odbytu českých automobilů, které jsou lacinější, než ty západní. Doufejme, že to je pravda, jenže občas ony optimistické řeči vypadají jako morální hazard.

Ve skutečnosti není pochyb, že se ho mnozí ekonomové dopouštějí, teď jde jen o to, jestli za něho nebude muset zaplatit celé české hospodářství.